Napsal jsem ji v roce 1988, v následujícím roce mi za ni dali Prix Bohemia (to byl rok, kdy už nevadilo že nejsem bolševik a pak už zase vadilo, že jsem nepracoval v kotelně). O hře napsali toto: Český rozhlas zařadil do svého sobotního vysílání dva sci-fi příspěvky českých spisovatelů. (…) Povídka Ondřeje Neffa je
Bolest je pojistka proti samodestrukci vyšších organismů schopných samostatného pohybu. Současná technologie také zná rozmanité druhy pojistek, proti poškození zatížením elektrickým proudem, tlakem, teplotou. O vnitřní pojistce vyšších robotických technologií přemýšlel už Asimov a z Campbellova návodu přišel na tři zákony robotiky. Připomenu stručně: Robot nesmí ublížit člověku, musí ho poslechnout a musí chránit
Spisovatel sci-fi, novinář, vizionář a fotograf Ondřej Neff (76) právě vydal svůj zásadní román Ultimus. Zamýšlí se v něm nad tím, jak by se změnil život, kdyby se část lidí usídlila na Měsíci a zda skutečně toužíme po svobodě. Proč se dávno nepíšou utopické romány? A jak to, že jsou tak populární naopak příběhy antiutopické
Mám k robotům kladný vztah, abych užil výrazu z někdejších kádrových dotazníků, zkoumajících vztah zkoumaného soudruha k socialistickému zřízení. Mohu to snadno doložit. Moje doména je sci-fi a v mých povídkách a románech na roboty narazíte často. Naposledy v románu Ultimus, ten vyšel před pár dny. Jeho hrdinové Kuba Nedomý a Dědek Čuchák v něm
