ZLATÁ PADESÁTÁ: Jaké byly gramofony

Za mého dětství v padesátých létech jsme žili ve Slapech nad Vltavou. Tatínek měl dva gramofóny, jeden dalo by se říci skříňový, druhý kufříkový, na kliku. Hrál na nich rozbitné desky s 78 otáčkami za minutu. Byl to gramofón elektrický, spojený s rádiem Telefunken. Náležela k němu sbírka desek v masivních albech – pokud si dobře vzpomínám, Beethovenova typická symfonie byla na více než deseti deskách a tak po dvou minutách deska dohrála a bylo nutno ji otočit na druhou stranu a pak desku vyměnit.

Jenže neměnily se jen desky! Měnily se jehly. Byly to maličké jehly, v přenosce jehlu držel magnet a šroubek. Pokaždé bylo nutno šroubek uvolnit, jehlu odstranit a nahradit novou. Poblíž otáčejícího se kotouče byla prohlubeň podobná maličkému popelníku, tam se dávaly obehrané jehly.

„Nikdy nehraj starými jehlami, tím se desky ničí,“ poučoval mě tatínek.
Jenže pak mu nové jehly došly, nové nebyly k dostání, takže recykloval ty staré, jež moudře nevyhodil, ale schoval.

Kufříkový gramofón byl také skvělý – pouštěl jsem si na něm Hurvínka a Werichova Čochtana, pořád dokola. Protože to byly moje desky, mohl jsem hrát se starými jehlami. Ničilo to ty desky? Kdepak jim je dnes konec!

V druhé půlce padesátých let přišly dlouhohrající gramofóny s deskami 33 a půl otáček. Daly se na nich hrát i ty staré osmasedmdesátky. Tatínek tvrdil, že ty staré jsou zvukově lepší a též kvalita interpretů je lepší. K dostání byly desky s Davidem Oistrachem. Toho tatínek neměl rád – říkal, že hraje „podle Stalinova diktátu“. To mě moc zajímalo, představoval jsem si Stalina, jak sedí za houslistovými zády a dloube ho fajfkou, kdykoli špatně zatáhne za smyčec. Jenže, co je to platné, dlouhohrající deska, třebaže na ní hrál Stalinův poskok, hrála dlouho, nemusel a se co dvě minuty měnit. Takže nový formát vyhrál i v naší domácnosti.
Nový gramofón už měl hrot safírový a krabičky s jehlami jsem dostal na hraní. Poztrácel jsem je.

A spatřil až po mnoha letech na gramofonové výstavě Až kometa šlehne nás, v únoru 2004 v pražském Mánesu.