Koronavirus a politika

Věcné kroky podnikané vládou jsou veřejnosti dobře známé a akceptované nebo přinejmenším chápané. Pro rozsáhlé segmenty hospodářského života budou mít zdrcující následky, to je ovšem známo už od začátku pandemie. Nejvíce utrpí cestovní ruch, veřejné stravování, zábava a příbuzné služby. Jak mnoho, to se teprve uvidí a záleží na tom, jak dlouho to potrvá. S tím nikdo nemá zkušenosti, protože v takovém rozsahu se to stalo za srovnatelných podmínek poprvé: nelze se odkazovat na epidemie dřívějších století a ani španělská chřipka z doby těsně po první světové válce nemůže posloužit jako model vhodný k nějakému poučení.

Epidemie koronaviru Covid19 má původ v Číně, údajně i španělská chřipka odtud přišla. Těsně na počátku roku byl Covid19 (ještě neměl toto jméno) předmět úvah o vině totalitního státu. Jsme v polovině března a jak se zdá, totalitní Čína má zřejmě to nejhorší za sebou. Takže první poučení už máme k disposici: neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil a propagandistické vyprávěnky si nech, až bude jasno. Mohou se obrátit proti tobě.

Zdá se totiž, že Čína zvládla epidemii sérií razantních kroků. Byly tak razantní, jak jen je dokáže totalitní stát podniknout. Ale ani to není důvod k propagandistické vyprávěnce s opačným znaménkem na téma, jaké nabízí totalitní stát přednosti.

Totalitnost totiž sama o sobě nestačí. Podstatné je, že Číňané jsou pilní a disciplinovaní. Proto má čínský totalitní stát zdrcující ekonomický úspěch (kdežto semitotalitní Rusko jen vyprodává nerostné bohatství a nic pořádného neumí nabídnout) a píle a disciplinovanost přispěly k tomu,že dostali káru z bláta.

Další nápadný politický jev: absolutní neschopnost Evropské unie ve prospěch půl miliardy občanů sedmadvaceti členských států cokoli udělat. Až teď se ozývá Ursula von der Leyen, že se jí nelíbí, co členské státy dělají a že postrádá prvky solidarity. Dá se čekat nápad na uvalení kvót, není přece spravedlivé, aby Italové měli tolik mrtvých a jiné státy jich tolik nemají. Nicméně komentátor Martin Schmarz na Info.cz střelil hodně vedle, když kárá Evropskou unii, že hned zkraje nezakázala všechny lety z Číny (viz). Evropská unie nemá žádnou pravomoc, aby toto mohla udělat před dvěma měsíci, dnes, ani za dva měsíce. Souvisí to se zdánlivě zcela jiným problémem – ochranou hranic Evropy. V roce 2015 je statečně hájilo Maďarsko spolu s dalšími zeměmi, i nečlenskou Makedonií i za cenu drtivé kritiky. Teď je to na Řecku, jemuž se po pěti letech zkušeností dostává opatrné verbální podpory. Nicméně ani dnes vedení EU není ochotno připustit, že ochrana je totožná se sílou. Každá ochrana je násilí na tom, kdo chce ochranu porušit. Do Evropy musí přijít zcela jiný druh uvažování, než jaký v ní dnes vládne. Až k němu Evropa po trpkých zkušenostech dojde, pak možná bude schopna vytvořit – za konsensu členských států, nikoli jaký výmysl dvojky Francie – Německo, takové orgány, které budou schopny toho, co navrhuje Martin Schmarz, totiž ze dne na den zakázat lety z Číny. Například.

Pokud jde o naši českou politiku, pak budiž kvitováno s povděkem, že politická opozice, která přepustila vládní odpovědnost a podporu vládě marginálním stranám, jako je ČSSD, KSČM a SPD, aspoň neokopává vládě kotníky a hormon zklidnili i aktivističtí kritici, s několika výjimkami neúnavných jedinců. Se zajímavým pohledem na dnešní krizi přišel v pátek exprezident Václav Klaus (zde). Opět dokázal, že je schopen státnického uvažování a dikce jeho úvahy je opravdu jiná než „čau lidi“ a „jak jistě víte, pane redaktore“. Státnicky nabádá ke sjednocení, ke zdravému rozumu a k sounáležitosti. Myšlenky to jsou sympatické a on sám jistě ví nejlíp, že vyvanou, až krize přejde a lidé sejmou roušky z tváří. Jednu poznámku ale mám už dnes. Opravdu je směšné tvrzení, že pandemie je cena za Schengen a za Evropu bez hranic. Museli bychom být v trvalé karanténě severokorejského typu, aby se nám pandemie vyhnula. I kdyby nebylo Schengenu a na hranicích by byly kontroly a měli jsme víza, cestovalo by se, a pandemie by nastala. Čína ani Irán opravdu nejsou součástí schengenského prostoru. Pro Václava Klause to byla jen příležitost ke kopnutí do něčeho, co pisatel nenávidí z ideologických důvodů, svádějících ho až k zaslepenosti. Schengen nemůže za pandemii, ale ani za to, že EU je společenství bez vůle a bez pudu sebezáchovy. Na vině je převládající ideologie levicové části západoevropských elit, která má bohužel ve veřejném prostoru prim a podařilo se jí vnutit veřejnosti vizi, že toto jsou evropské hodnoty. Nejsou. Je to ideový domeček z karet, který se hroutí při jakémkoli nárazu reality..

Zhroutil se v roce 2015 a hroutí se v roce 2020, prve pod náporem migrační vlny, nyní pod vlivem světové pandemie Covid19.