Píšu audioknihu o Pérákovi

Ony ty audioknihy obvykle vznikají jaksi adaptací psaného textu. Teď je to opačně. Mám zakázku, zatím není smlouva takže se nebudu dál šířit, a píšu podklad pro realizaci audioknihy. Technicky je to, jako bych psal rozhlasovou hru. Ta ale trvá zpravidla tak do hodiny, ale audiokniha… bohajeho…  říkali, že aspoň sedm hodin. To  je kláda. Už jsem v půlce a tady jako ukázka je dvanáctá kapitola, v divadelních hrách se píše „obraz“:

12. obraz

V pozadí barová hudba, jsme v Lucerna baru, je říjen 1944
PÉRÁK:
Promiňte… mohu si přisednout?
PRISERA:
Ne. Čekám přítele. Ale… to jste vy! Nepoznal jsem vás… Nemohl byste si sundat ten klobouk?
PÉRÁK:
Nemohl. Vždycky se potkáváme v přítmí, pane Prisero. Dlouho jsem váhal nad vaší nabídkou. Lucerna Bar ve Vodičkově ulici… Víte, co mě nakonec přesvědčilo, že jsem souhlasil? Skleněný strop.
PRISERA:
Chápu. Aktivoval byste svoje pérové boty a ty by vás dopravily do bezpečí.
PÉRÁK:
Bezpečí… Víte, že je to slovo, které mě hřeje u srdce? Něco jako láska. Domov. Maminka. Řekněte to ještě jednou…
PRISERA:
Bezpečí. (Vlídně) Chápu vás, Péráku. Nikdo nehraje nebezpečnější hru než vy.
PÉRÁK:
Nejste na tom o moc lépe, Herr Prisera. (Napodobil Sturmův tón)
PÉRÁK:
Na mě neútočí tryskové stíhačky a nejsem obklíčen elitou úderných jednotek SS. Pojďte ale k věci.
PÉRÁK:
Máte pro mě tip. Kdo to bude tentokrát? Velitel koncentračního tábora? Chemik, který vyrábí plyn pro plynové komory?
PRISERA:
Hovořme o situaci. Válka se blíží ke konci.
PÉRÁK:
Protiofenzíva v Arnhemu Američany zastavila a Němci rozdrtili povstání na Slovensku i Poláků ve Varšavě .
PRISERA:
To jsou epizody, které nemění nic na tom, že Němci v dohledné době válku prohrají.
PÉRÁK:
Usmívám si, když si představím, že byste to opakoval před generálem Sturmem.
PRISERA:
Generál Sturm to ví velmi dobře a jediné, čeho se skutečně bojí, je odsun na východní frontu. Zoufale potřebuje úspěch.
PÉRÁK:
Potřebuje mě dopadnout.
PRISERA:
Ano. Před východní frontou ho zachrání jen Pérákova hlava předložená Himmlerovi a Vůdci.
PÉRÁK:
Zatím sedí.
PRISERA:
Aby to tak zůstalo, sedíme tu v Lucerna Baru. Válka skončí. Potřebujeme vás dostat ze hry. Konec války by vás mohl rozdrtit, Péráku. Nemusíte být u všeho. K vítězství Spojenců jste přispěl víc než kdo jiný. Je čas na odpočinek.
PÉRÁK:
Nesmysl. Ostatní mají bojovat a já mám sedět v závětří?
PRISERA:
Nabojoval jste se dost, vy a vaše žiletkové rukavice. Jde o vaše péra.
PÉRÁK:
Moje pérové boty?
PRISERA:
Technický zázrak. Fyzikální zázrak. Víte, že o vás někteří lidé mluví jako o superhrdinovi?
PÉRÁK:
Cože? Já přece jsem obyčejný člověk, jako každý jiný, jako jste vy.
PRISERA:
Za své výkony vděčíte pérovým botám. Za války v odboji odvedly skvělou práci. Válka skončí. Jak skončí vaše pérové boty?
PÉRÁK:
Uložím je do botníku.
PRISERA:
Nebuďte naivní, Péráku. Vynález parního stroje změnil svět. Vynález pérových bot má stejnou sílu.
PÉRÁK:
To se musíte zeptat…
PRISERA:
Hlavně nejmenovat. Nikdy nejmenovat. Válka skončí. Bude třeba odstranit trosky a postavit nové domy a nemocnice a školy a továrny.
PÉRÁK:
rracovitých rukou bude dost. I když jich hodně ubylo… bohužel…
PRISERA:
Vaše pérové boty by mohly ztrátu nahradit.
PÉRÁK:
Děláte si legraci, pane Prisero. Moje boty budou stavět nemocnice?
PRISERA:
Jde o fyziku a praktickou aplikaci. Ovládnutí energie, její směrování a skladování. Chápete, o co tady jde?
PÉRÁK:
Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o svých botách. Vždycky jsme je řádně cídil. Koženou část ošetřuji předválečnou značkou Tagal, kdežto na péra používám docela obyčejný Sidol. Vyzkoušel jsme i jiné prostředky, ale…
PRISERA:
Představte si svět za deset, za padesát let. Na válku lidé pozapomenou…
PÉRÁK:
Nikdy.
PRISERA:
Ale ano. Copak vás zajímá fronta na Piavě?
PÉRÁK:
Copak tam nějaká je?
PRISERA:
Byla, Péráku. Za první světové války a vy, bojovník, o ní dnes ani nevíte. Vaše péra obsahují obrovskou energii. Teď slouží k vašemu osobnímu západu, ale po válce se na ně vrhnou inženýři a vymyslí tisíce způsobů, jak jejich energii využít.
PÉRÁK:
Budu jenom rád. Zvláštní pocit… moje boty budou pohánět užitečné stroje.
PRISERA:
Správně. Ale jaké? Komu budou patřit? K jakému účelu je budou pohánět?
PÉRÁK:
Proč bych si tím měl lámat hlavu? Když to bude k užitku… Je jedno, komu budou patřit.
PRISERA:
(Pochopí, že s tímto naivkou se nedá na dané téma mluvit) Aha, aha. Tak dobře. Dejme tomu, že zastupuju skupinu, která to myslí dobře.
PÉRÁK:
Zároveň ale zastupujete esesáky, pane Prisera.
PRISERA:
Nemotejte to dohromady, Péráku.
PÉRÁK:
Vy ale říkáte, že moje péra mají sloužit všem zároveň a taky mi naznačujete, že všem, není všem, ale jenom někomu.
PRISERA:
Ne. Zapomeňte na všem nenavšem.
PÉRÁK:
Co je to nenavšem?

Pauza

PRISERA:
Probereme příští akci.
PÉRÁK:
Mluvil jste o tom, že mě chcete dostat do bezpečí.
PRISERA:
V pořádku. Jestli chcete, přiletí letadlo…
PÉRÁK:
Ne, ne, Pérák neutíká z boje!
PRISERA:
Proto je navržena poslední akce.
PÉRÁK:
Zvláštní, že poslední… Jak víte, že poslední?
PRISERA:
Válka skončí a pak… Chcete mě poslouchat? Stojíte o další akci? Jste zvědavý na její plán?
PÉRÁK:
Nemusíte se hned rozčilovat, Herr Prisera. Tak vám říká generál Sturm, že?
PRISERA:
(Upjatě) Ovšem. Na tom nesejde, ne?
PÉRÁK:
Nebuďte hned uražený. Co jste vymyslel? Nebo vymysleli? Kdo vám pomáhá?
PRISERA:
Hned vám to povím. Půjde o stejný postup jako v minulosti. Lov na šelmu. Tou šelmou jste vy.
PÉRÁK:
Jsem na to pyšný.
PRISERA:
Právem, Péráku. Sturm vám vždycky předhodil návnadu a doufal, že vás při útoku dostane.
PÉRÁK:
Nepočínal bych si jinak. Co dál.
PRISERA:
Tentokrát generál Sturm nabízí jako návnadu sám sebe.
PÉRÁK:
Cože?
PRISERA:
Plán předpokládá soustředění generála SS Sturma a jeho elitních bojovníků na jednom místě. Operačně to bude pro něho zdánlivě beznadějná pozice. Vy ale budete mít paralyzované pérové boty a Sturm udeří.
PÉRÁK:
Tohle mi nabízíte?
PRISERA:
To nabízím Sturmovi. Ve skutečnosti ale udeříte vy a zničíte Sturma a jeho lidi. Bude to důstojný úder před odchodem do bezpečí!
PÉRÁK:
O odchodu si ještě promluvíme. Nápad mě ale zajímá. Mám zničit Sturma a všechny jeho zabijáky?
PRISERA:
Tak je to připraveno.
PÉRÁK:
Počkat, pane Prisero. Říkáte, že jsem superhrdina.
PRISERA:
Chápejte, je to komerční název, vysílání z Ameriky…
PÉRÁK:
Jak dlouho si myslíte, že žiletkovými rukavicemi vyřídím Sturma a celý jeho oddíl? Jeden muž mi zabere patnáct vteřin, když sebou hodím, a to myslím doslova, tak deset. Kolik mužů má Sturm?
PRISERA:
Na plných stavech je jich asi sto.
PÉRÁK:
Spočítal jste si, že to dohromady dělá víc než čtvrt hodiny, než je všechny obskáču?
PRISERA:
Vaše žiletkové rukavice zůstanou tentokrát suché, Péráku. To ale neznamená, že půjde o čistě suchou práci. Byl jste někdy ve Štěchovicích?
PÉRÁK:
Jistě. Příjemné městečko, kousek od Prahy proti proudu Vltavy,
PRISERA:
Je tam přehrada, čerstvě dokončená. Generál Sturm počítá s tím, že vás vláká do výpusti přehrady a tam vás zlikviduje. Silné elektromagnety napájené přehradou vás připoutají k zemi. Dopadne to ale tak, že voda z přehrady zlikviduje generála Sturma a celou jeho skupinu. Prostě je spláchne. Spláchne, jako…
PÉRÁK:
Principu rozumím, pane Prisero. Vypustíte na ně přehradu.
PRISERA:
Pochopil jste to správně.
PÉRÁK:
Ta přehrada mě ale spláchne taky!
PRISERA:
Tomu se říká udeřit hřebíček na hlavičku, Péráku! Průval říční přehrady, to je ideální příležitost k odsunu Péráka z hlavního jeviště operací. Válka končí a skončí i pro vás. Budeme se zabývat mírovým využitím vašich bot.
PÉRÁK:
Já ale o nic nic nevím, to by musel…
PRISERA:
Nejmenovat! Hlavně nejmenovat. Jdete do toho?
PÉRÁK:
Ne. Toho bohdá nebude, aby Pérák z boje odskákal.
PRISERA:
Zůstanete na čáře dotyku.
PÉRÁK:
Ano.
PRISERA:
Budete likvidovat esesmany jednoho po druhém, tradiční metodou žiletkových rukavic.
PÉRÁK:
Když jsou pohromadě nastoupeni a jedete rychlostí jeden kus za deset vteřin, Sturmův oddíl vám trvá čtvrt hodiny.
PÉRÁK:
Ale…
PRISERA:
Nechte mě domluvit. Jak vám potrvá jeho likvidace, když budete muset plánovat akci za akcí, kus od kusu, jako v Bismarckově ulici? Do té doby válka skončí a Sturmovi lidé budou stát ve frontě s ešusem v některém zajateckém táboře.
PÉRÁK:
Ale co hrdost a čest a prestiž jména Pérák…
PRISERA:
Všichni najednou. Naráz. Všech sto. Ve víru prolomené přehrady. V čele s generálem SS Sturmem. Nebo fronta s ešusy na polévku.
Ticho
PÉRÁK:
Pane Prisero… Nikdy jsem tam nebyl. Kde jsou ty Štěchovice.
PRISERA:
Rád vám to vysvětlím, Péráku. Kde vězí ten vrchní? Ještě si nás ani nevšiml. Pane vrchní, šampaňské a ty sklenice vychlazené, prosím!

ZVUKOVÝ PŘEDĚL