Anatomie Boba Fetta

Už jsem tu psal o seriálu Book of Boba Fett, dávají ho na Disney kanálu, je to podívaná ze světa Star Wars, podobně jako Mandalorian, toho jsme měli to potěšení shlédnout loni ve dvou sériích, třetí se chystá na letošek. Dnes bych se chtěl krátce zmínit o stavbě příběhu. Mám tu oddíl O psaní, mohl by zajímat toho, kdo se psaním zabývá anebo kdo by chtěl nahlédnout do autorské kuchyně.

V příběhu je vždycky nějaká dějová linka, která se vyvíjí v čase. Karkulka jde do lesa, potká vlka, vyžvaní mu cíl cesty, přijde do chaloupky, vlk je místo babičky, Karkulku sežere, přijde myslivec a vykuchá z něho babičku i Karkulku, to je dějová & časová osa jedné z nejslavnějších sci-fi všech dob.

Velmi často se ale při vyprávění dějová linka nedrží časové osy. Kdybychom pojali Červenou Karkulku jako horror, mohla by začít scénou, kdy se myslivec vrhá na vlka, kuchá ho a vyvrhne babičku a Karkulku. Pak by se odvyprávělo, jak se obě do vlkova zažívacího traktu dostaly. Je to oblíbený autorský trik, že se předsune dramatická situace a pak teprve se odvypráví, jak ta situace vlastně nastala. Ale i tento případ, kdy je porušena zásada časové následnosti, je v podstatě lineární.

Seriál Mandalorian byl takto lineárně odvyprávěn. Hrdina vždycky někam přišel, seznámil se s nějakou situací, řešil ji a pak táhl dál. Mně osobně to vyhovuje a jsem tudíž bezvýhradný fanda Mandalorianu a těším se na třetí sérii. Teď mě při psaní napadá, že je to podobně dělané, jako desítky let vytvářený seriál o rodině Simpsonových: každé pokračování má začátek, průběh a závěr. Jen někdy tam jsou vkládané flashback, jakési zpětné pohledy, vloží se tam něco, do bylo.

Zato Boba Fett, teď už je venku čtvrtý díl, je rozsekaný, jako by se ten lineárně odvyprávěný příběh rozkrájel a pak více méně libovolně se promíchal a naskládal halabala, jak to vyjde. Při čtvrtém díle mě napadlo, že bych si docela přál, aby pak někdo, až to bude všechno, to vzal a rozstříhal na kusy a poslepoval to tak, jak to jde časově po sobě.

Otázka zní: oni to samozřejmě mají všechno hotové. Proč to, nechť síla se mnou stojí, to neudělali?

Je to otázka pro ně a ne pro mne. Svou teorii na to ale přece mám.

Celé je to založené na skvělých situačních epizodách. Tak třeba highlight toho čtvrtého dílu, aspoň pro mě, je scéna v kuchyni. Dějově vlastně nemá žádný význam a dějově by se nic nestalo, kdyby tam nebyla. Nebo scéna, kdy se černý wookie Krrsantan ožere v kantýně Garsa Fwipa v Mos Espa a stropí výtržnost, poté si ho Boba Fett získá pro sebe. To jsou milé výjevy, potěší. V každém díle jich je pět, šest – a jsou pomíchané časově.

Je to můj odhad, mohu se mýlit.

On ten příběh po dějové ose je v podstatě banální. Boba Fett je takříkajíc sražen na samo dno a dere se vzhůru a nabírá k sobě pomocníky do družiny, až se z něho stane Capo di tutti Capi. Což je předvídatelné a tudíž nuda. Když se to ale promíchá, banalita příběhu zmizí, protože příběh zde fakticky není a zůstanou ty báječné epizody, jako je scéna v kuchyni anebo likvidace grázlů na spídrech ve čtvrtém díle. My co milujeme Star Wars je milujeme právě kvůli těmto blbinkám a ne kvůli ději, nebo nedejbože dialogům – ty jsou v Boba Fettovi naprosto šílené.

Navíc se počítá s fanoušky, kteří absolutně a nazpaměť vědí vše o každé postavě. Jak to dopadne je jasné, ten příběh si umí každý představit. Vytvoří si děj a časovou osu sám – a do individuálně stanoveného schematu si dosazuje epizody jako klenoty do královnina diadému. Je málo příkladů, kdy je možné si takovou bravuru dovolit. Star Wars je ten příklad: jsou na světě 45 let, viděly je stovky milionů lidí. Pracují na nich hvězdy v oboru, v každé profesi. Rozsekání dějové linie v Boba Fettovi je bravura. Ať to někdo zkusí taky (ně že by se to nedělo). Ale platí, že Quod licet Iovi non licet bovi, co k tomu dodat víc?