Cizejší než Marťané

Horka utlumila moje kreativní aktivity. Ozývám se tedy s tématem, který nespadá do mé sféry působnosti: zmíním se o románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Nejdřív, jak jsem k němu přišel.

Trávím mraky času v autě a to mě přivedlo k audioknihám – ano, objevil jsem Ameriku, řeknete si. Dokonce jsem vyposlechl moji vlastní knihu, totž Ultimus, příští týden se o tom zmíním. Pak jsem si řekl, že nejen sci-fi živ jest člověk a musím se dovzdělat v klasice a protože jsem o Austenové (1775 -1817) nic nečetl, sáhl jsem po jejím nej románu Pýcha a předsudek, finální verze je z roku 1813. Audioknihu realizoval Tympanon, skvěle čte Dana Černá: v jejím podání máte opravdu pocit, že jste na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, ovšem v Anglii, v žádné době temna, jak o tom píše Jirásek.

Když jsem to začal poslouchat, měl jsem pocit, že jsem se opravdu ocitl na Marsu. Autorka popisuje city a starosti – dnes bychom asi řekli – vyšší střední třídy. Dobře situovaní lidé usazení na venkově, s letmými kontakty s Londýnem. Jeden povýšen do šlechtického stavu. Najednou… je to úplně jiný svět, než jaký si dovedeme představit. Co ti lidé říkají, slovně dává smysl, chápeme slova. Smysl ale ne. Je to ale naprosto parazitická společnost bez nejmenší špetky zájmu o podání výkonu. Podstatné jsou jen společenské regule. Všichni mají někde nějaké zdroje peněz a kolem sebe služebnictvo. To jsou lidé bez tváře. Autorka jim nevěnuje větší pozornost, než kdybych popisoval kuchyň a zmínil se, že je v ní kafemlejnek. Vazby mezi lidmi jsou formalizované, našinec by v tom nevydržel ani den. Myslím na to, jak brutálně se změnil životní styl a myšlení… v dané zemi, v dané společenské vrstvě , během dvou set let. Co to je, dvě stě let!

A my tu volně uvažujeme i kontaktech s mimozemskými civilizacemi…

Stay tunned, ještě se k tomu vrátím.