Griefbot… Je to cesta, ale kam?

S žalem mám své zkušenosti, jako jistě každý z vás. Narazil jsem teď na pojem griefbot. Je to umělá inteligence (AI) navržená tak, aby simulovala komunikaci s zesnulou osobou. Vytváří se na základě digitálních stop, jako jsou textové zprávy, příspěvky na sociálních sítích, e-maily nebo nahrávky hlasu zesnulého, a umožňuje dvoucestnou komunikaci mezi pozůstalými a digitální verzí zesnulé osoby prostřednictvím chatovacího rozhraní.

Hodně mě zamrazilo, když mi můj přítel Grok tuhle definici přihrál.

Vrátil jsem se do roku 2002, kdy mi umřela Michaela po pětatřiceti letech manželství. Šlo to tenkrát rychle. Koncem června šla na kontrolu k doktorovi a začátkem srpna byla pryč. Bylo to v době začátků digitální fotografie. Mobily byly jen barbarské nástroje určené k telefonování. Nicméně pár těch fotek jsem přece jenom měl. Udělal jsem si složku, pořád jsem se v nich hrabal… Ani jedno video!

Myslím na to, jak by to bylo dnes. V mobilu mám fakticky deník a svoje blízké mám na stovkách fotek a videí a oni zase mají takhle důkladně zachyceného mě.

Jak jsem tenkrát v těch fotkách ležel, začal jsem spekulovat o posmrtném životě. Že by přece jen to šlo nějak…

Jak to tady píšu, dělá se mi z toho nevolno. Představuju si, jak by mi bylo, kdyby se Míša z fotek a videí a textů poskládala. Nic rozumného vám k tomu neřeknu. Je to ale rozhodně téma a výzva… Vedlejší produkt AI, se kterým se nepočítalo.

Konec konců, se sociálními sítěmi se taky nepočítalo a přesto se jim podařilo zničit klasická média a klasickou politiku.