SF Dílna: Pivní válka

V rámci SF Dílny tu máme další povídku. Napsal ji Ondřej Křížek. Je to úsměvná krátká povídka v oblíbeném žánru ironické nadsázky. Není to snadný žánr a sami posoudíte, jak se s ním autor vyrovnal. Svůj koment přidán na konci.

Uběhlo sotva několik okamžiků od inaugurace, když z úst nového amerického prezidenta zazněla ona věta: „Okamžitě postupte Budweiser, Češi!“ Krátce na to zaplavily přední zpravodajské weby na celém světě palcové titulky: „Praha pod tlakem Washingtonu,“ psal Reuters.
Ještě toho večera svolal český premiér Bareš do Strakovy akademie mimořádné zasedání vlády. Oficiální stanovisko se rodilo za bouřlivé atmosféry, ale nakonec bylo přijato jednomyslné usnesení: „Česká strana má zájem jednat. Není možné připustit další eskalaci.“
Zdálo se, že to Američany uklidnilo. „Rozumný postoj,“ zaznělo z Oválné pracovny. „Jako reciproční krok vyšleme vyjednávací misi. Za místo setkání byly symbolicky určeny České Budějovice.“ Usmíření mělo být otázkou dnů. Jenže slíbená delegace nikdy nedorazila.
Svět s napětím očekával, co bude dál.
A dočkal se. Přišel šok. Prezident Spojených států vystoupil s novým proslovem, ve kterém oznámil: „Vyjednávání započato, očekáváme, že do 30 dnů Češi postoupí Budweiser. Do té doby přerušujeme jakékoli styky.“
Zavládl všeobecný zmatek. Přední světoví komentátoři se pouze domnívali, co tímto výrokem americký prezident mohl myslet.
O několik dní později se vše vysvětlilo. Nad územím Budějovic bylo Evropskou vesmírnou agenturou objeveno neznámé těleso. Vznášelo se na oběžné dráze, dvě stě kilometrů nad Zemí. Nešlo však o zbloudilou družici, jak se zprvu předpokládalo, nýbrž o prodlouženou ruku americké diplomacie – orbitální laserové dělo Stellar Negotiator. Cíl: budějovický pivovar. Odpočet spuštěn.
Čechy začaly vřít. „Pivovary si vzít nenecháme!“ skandovaly davy na Václavském náměstí. Barešovy diplomatické snahy byly v koncích. „Pošlete do Budějovic Řepu,“ prohlásil nakonec, „ať čeká na rozkazy!“
Kolem pivovaru byly rozestaveny nejmodernější protivzdušné systémy. Generál Karel Řepa čekal na další pokyny, jenže ty nepřicházely a čas odpočtu se krátil.
Poslední den přišel na štáb rozkaz: „Složit zbraně, pivovar bude postoupen.“
„Jak zní další pokyny, pane?“ zeptal se důstojník hledící dychtivě na generála.

„Bareš je hrdina,“ řekl bez zaváhání Řepa. „Budeme se bránit!“ A s těmito slovy depeši spálil.
Nad komínem pivovaru zazářilo světlo a houf obranných raket mizel v mracích. Chvíli na to bylo po všem. Nastalo ticho. Družice zkázy byla zasažena.
Několik částí sestřelené vesmírné zbraně zasypalo Žatec a zarylo se do chmelového pole. Nikdo si tenkrát nevšiml jemného zvláštního prachu, který se jako déšť snesl společně s troskami na popínavé rostliny.
Americká odpověď byla okamžitá a drtivá. Nepomohla ani Barešova snaha o vysvětlení celého incidentu a Řepovo zatčení.
Proběhla plnohodnotná pozemní invaze. Boje trvaly dlouho. Republiku brzy pokryly válečné ruiny. Všechny pivovary byly vydrancovány.
Do všeobecného chaosu se od Žatce začínaly šířit jen těžko uvěřitelné příběhy. Na chmelových polích po dopadu Stellar Negotiator zmizely všechny rostliny. Zůstaly po nich jen hluboké temné díry. Místní hovořili o zelených stvůrách se zvláštními chapadly.
Budweiser přestal existovat. „Když vydáme Řepu, Američani odejdou,“ pronesl zoufalý Bareš na posledním zasedání vlády. I toto usnesení bylo přijato jednomyslně.
Sám Karel Řepa překvapivě nekladl odpor. Měl však jedno přání: „Chci vidět místo dopadu Stellar Negotiator.“ To mu bylo shovívavě umožněno.
Ceremonie předání válečného zločince, jak byl generál označen, proběhla na zahradě Bílého domu. „Jako akt smíření bych rád zasadil tuto rostlinu,“ pronesl spoutaný generál a vytáhl ze záhybu své uniformy zbavené hodnosti pár semínek.
„Chmel míru,“ dodal k tomu posměšně americký prezident.
Konflikt byl ukončen. Vojska stažena. Nastal klid.
Za několik dní se však ve světovém tisku opět rozpoutalo peklo. „Americký prezident zmizel!“
Údajně se nevrátil ze své procházky po zahradě Bílého domu. Nebyl však jediný – pryč byla i rostlina, posměšně označená za „chmel míru“. Zůstala po ní jen hluboká temná díra.
List The Guardian píše: „Politováníhodná událost zůstane asi navždy nevyřešena,“ – vydala prohlášení nová americká administrativa. „Proti Čechům neklademe žádné další nároky.“

Toho večera uvězněný generál Řepa ležel a hleděl do stropu. „Já ti dám chmel míru!“ A spokojeně se usmál. Pak se náhle zvláštní zelené šlahouny obtočily kolem mříží jeho cely a vytrhly je ven.

___________________________________________________

Astonův komentář
Povídka působí dojmem synopsis pro hollywoodský groteskní film typu Mars útočí.   Má pěkný spád, je přehledná – a čeho si cením nejvíc: od začátku je jasné oč jde, americký prezident vysloví agresivní požadavek a od toho se odvíjí další děj. Mutace chmele na jakéhosi „marťana“ je hezky vysvětlena v první části povídky. To je velmi správné. Býváme totiž často svědky, že autor mlží a čaruje s atmosférou a popisuje mlhy na blatech, až na konci bum, z louže vylezou mutanti… a tím „šokem“ povídka končí. 
Sám se snažím v short story vyjít s postavami a motivy prezentovanými v úvodu, bez nutnosti aplikace něčeho třetího (zde Stellar Negotiator). Ale tady to funguje, co proti tomu mít?