Malá recenze nebo snad patálie

Můj kamarád Ivo Fencl měl minulý týden na NP recenzi na knížku o Spielbergovi. Upozornil mě v ní na Spielergův film Tintinova dobrodružství, kamarád co má všechny filmy mi to zapůjčil, shlédl jsem a z toho vyplynula tato malá recenze nebo snad patálie.

Hned řeknu, že Tintinova dobrodružství jsou spielbergovka v klasické podobě. Je to samozřejmě animáč, vychází to z belgického ikonického komiksu. Tintin je komiksový adolescent s čupřinou na hlavě a psem po boku, doprovází ho notorický alkoholik kapitán Haddock a tato trojka bojuje s démonickým protivníkem, reinkarnací piráta Rudého Rackhama. Podstatu Tintina a psa na kresbě by Hergé vidíte zde vpravo. Vše je situováno do příjemných šedesátých let, ta byla zřejmě nejlepším údobím dvacátého století, ale o tom někdy jindy. Zkrátka, máme tu spielbergovský film podle conicsu. V něm se Tintin setká s kapitánem Haddockem a bojují proti Rudému Raskhamovi. Po mnohých peripetiích (pád do moře, zřícení letadla, plazení v poušti, protržená přehrada plus asi tucet dalších) zvítězí. Je to super příjemná zábava, spielbergovka jak má být. Sežeňte si a pokoukejte.

Teď ta patálie. Spielberg natočil ten film v roce 2013. Měl s ním úspěch a vynořila se otázka, kdy bude pokračování. Nenatočil ho. Nic o tom nevím, pan Spielberg se mi nesvěřuje. Nicméně jeden z důvodů jistě bude spočívat v oné patálii, o které chci teď psát.

Půvab tohoto filmu je v mimo jiné v tom, že se hrdinové dávají dohromady. Seznamují se. Nejdřív si vzájemně nesednou, pak se hrany obrousí a zaklapne to. A je to tady: například film Karate Kid byl ikona, protože mládenec se učil, začínal, vypadalo to bledě a pak zvítězil. Jenže v pokračováních už musel jít dál – obrazně řečeno – opásán černým páskem, a to je nuda. Mohl bych uvést mnoho takových příkladů.

Já to v jistém smyslu taky zažil. S Kájou Saudkem jsem vytvořili comics Arnal a dračí zuby. Měl úspěch, je deklarován jako pátý nejlepší český comics všech dob. Už tenkrát za Kájova života chodili lidi a že jako abychom udělali pokračování.

Půvab tohoto Arnala je ale v tom, že sledujeme Arnalovy začátky. Jako jsme sledovali začátky Karate Kida. Nebo Rockyho. Nebo nedávno na Netflixu skvělý seriál Žák sumo. Klopotná začátečníkova cesta je atraktivní, končí vítězstvím. Jenže vítězstvím končí začátečnictví a jsme úplně jinde. To je ta potíž s pokračováním. Přijdeme o půvab začátků. Ano,  v jedničce Vinnetoua je Old Shatterhand zelenáč. Však taky je jednička nejlepší díl. Ale pak May dokázal udržet napětí a atmosféru . V těch pokračováních je hrdina jenom silný, kdežto v jedničkách má slabost a ta je sympatická.

To je ta patálie a ta je, myslím, jedním z hlavních důvodů, proč Spielberg nenatočil pokračování Tintinových dobrodružství. V comicsu to fungovalo do nekonečna, ale co je to platné, film s multimilionovým rozpočtem je přece jen něco jiného než comics.

Taky Arnal nemá pokračování. Sám nevím, co bych si s ním počal: po vítězném finále je z něho standardní superhero jakých je dvanáct do tuctu. Takže si obdělávám svého Péráka, který nemá ani minulost, ani přítomnost, ani budoucnost. Je mu mezi popelnicemi dobře.