Tak tedy je pondělí, Pérákův čas. Ozval se mi vědec ze Skotska. Bádá o Pérákovi a chce se sejít. Rád se sejdu. Momentálně je Pérák moje (skoro) hlavní zaměstnání. Cvičím se v písmu. Nevěřili byste, jak je těžké se aspoň pokusit o comicsové písmo. Dá se to samozřejmě řešit v počítači, ale to by byla prohra…
Zaskočil jsem si do bistra na oběd. U pultu jsem si objednal a odešel ke stolu, pěkně do kouta, kde si budu v klidu číst, co se vykulilo nového na Twitteru. U vedlejšího stolu seděla mládež, holky a kluk tak kolem dvanácti. Kluk po mě pokukoval, se zjevnou sympatií a zájmem. Pak si šeptal
Neil Gaiman Nikdykde Román Neila Gaimana Nikdykde jsem doposlouchal jako audioknihu. Vydal ji Tympanon a skvěle ji načetl Matouš Ruml v režii Alexandry Bauerové. Jde o klasické dílo žánru městské fantasy, britský autor ji vydal v roce 1996 a existuje i jako televizní seriál BBC a táž stanice pořídila i rozhlasovou verzi. Rozsáhlý román má
Minulý pátek jsem tu měl povídku Pravda o dopisu T.G.M. Není dlouhá, přečtěte si ji. Pak třeba oceníte, co všechno AI Grok vymyslela. Vybídl jsem ji, aby na dané téma vymyslela sci-fi povídku: po sto letech se otevírá obálka s textem prvního československého prezidenta, Otce zakladatele. Co v obálce může být? Zde je výsledek: Možné
Slýchám kolem sebe hodně nesmyslů. K evergreenům mezi nesmysly řadím slogan o uspěchané době. Naše rodina se přistěhovala do Prahy z vesnice Slapy v roce 1954. Maminka tehdy rozhodla, že nebudu chodit do školy nejbližší našemu domu, protože bych tam musel přejít křižovatku a při šíleném provozu v roce 1954 za tehdejší uspěchané doby bych
Dokud to neomrzí vás a neomrzí mě, budeme týden otevírat epizodou ze života největšího a zároveň jediného českého superhrdiny. Pérák, tajemný mstitel, přízrak esesáků terorizujících protektorátní Prahu. Originál tohoto obrázku, jakož i dvou předchozích, můžete získat v aukci pořádané serverem Fantasy Planet: koná se na jejich Facebooku a výtěžek jde na dobrý účel – pro
Prezident České republiky Petr Pavel pevnou rukou otevřel obálku s poselstvím Tomáše Garrigue Masaryka. Vyňal z ní listinu, rozevřel ji a četl. Přítomní pozorovali, jak mu oči kloužou po řádcích. Čím níže klesaly, tím více se mu třásla ruka a barva se vytrácela z obličeje. „Máte někdo cigaretu?“ zeptal se. Ruka s listinou mu
Byla by to velká, dokonce nehorázná nadsázka, kdybych tvrdil, že na počátku mé dnešní úvahy bylo detektivní pátrání. Ve skutečnosti to bylo prostší. Chtěl jsem vědět, copak asi přimělo vedení Českých drah k zákazu označování lokomotiv jako Maruška nebo Tomík nebo podobně. Řekl bych, že by je mělo trápit něco jiného. Proč třeba ani po
Přivezl jsem si balík autorských výtisků a to je ten okamžik, kdy autor uvěří, že jeho knížka je skutečně venku. Sedmá vlna… je sedmý román z cyklu příběhů Kuby Nedomého a jeho kamaráda, kyborga Kazimira Pruse, známého pod nickem Dědek Čuchák. Určitě se ke knize jako takové, i k celému cyklu, ještě vrátím. Dnes
SF Dílnu jsem vyhlásil, i na Fantasy Planet to zveřejnili, ale nějak se to nehýbe kupředu. Takže jsem si vzpomněl, jak jsem před lety psal texty na téma psaní a předváděl na jednoduchém příkladu různé styly: fantasy, space operu a pod. Ten námět byl jednoduchý. Slečna jela v tramvaji bez lístku. Přišel na ni revizor
