Dostal jsem takový dopis: Vážený pane Neffe, před nějakou dobou jsem přečetl Vaši trilogii Tajemství pěti světadílů a chtěl jsem Vám napsat již dříve, ale dostal jsem se k tomu, až když jsem přečetl Vaši adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem. Nejprve bych Vám tedy chtěl poděkovat za ní. Četba Vernova originálu byla pro mne
1.4. Den začínám náhledem webové stránky Hopkinsovy univerzity. Je to tu přehledně ukázáno, trendy, okamžitá situace, vévodí tomu mapa světa a všechny státy tu mají svoje data. Czechia… dnes to vyskočilo na druhý nejvyšší denní nárůst, včera a předevčírem to šlo dolů.. Proklikávám Izrael, Francii… všude to jde nahoru, nikde nevidím známku zlepšení. 2.4. Letná
Svazek klíčů je symbol převratu v listopadu 1989. Rozstřílená fasáda symbolizuje srpen 1968 a kytku šeříků si spojujeme s květnem 1945. Je asi jasné, co bude i po desetiletích symbolem března 2020. Bude to plátěná rouška. Už jsem taky někde četl, že si je budou lidi schovávat jako relikvii. Dá se to čekat, protože na
Počítám s plus mínus dvěma sty stránkami rukopisu převyprávěné verneovky Ocelové město a jsem na nějakých dvaceti stránkách. Zveřejnil jsem zde anatomii románu: jak je to ve verneovkách obvyklé, v podstatě se v nich nic neděje – a mám před sebou stejný úkol jako Onndřej Vogeltanz, scénárista filmu Tajemství Ocelového města. I on musel vybudovat
Albatros má edici Jules Verne pro 21. století. Napsal jsem pro ni osm adaptací Vernových románů a také vlastní trilogii Tajemství pěti světadílů, ve které se prolínají postavy a motivy ze všech vernovských román fantastických i cestopisných. Dnes, tedy 31. března, jsem začal psát adaptaci Ocelového města. Román vyšel v roce 1879, přičemž je známo,
Opravdu si nevybavím, kdy jsem začal brát epidemii čínské chřipky nějak vážněji na vědomí. V posledním lednovém týdnu se o ní psalo, samozřejmě i v Neviditelném psu v drobných zprávách. Začala běžná chřipková epidemie. Loni jsem chřipku prodělal. Nebývám nemocný, neberu žádné prášky, bolí mě klouby a nemůžu se pořádně ohnout, ale jinak jsem jak
Poslal mi kamarád mail s původem indickým. Byli na něm nějací mládenci na skútru a taky chlapi v bílém a ti je plácali pálkami jistě půl druhého metru dlouhými. U toho bylo vysvětlení, že se takto v Indii zachází s těmi, kteří přestupují karanténní nařízení. Vypadalo to strašně legračně, jak ti chlapi buší do týpků
Kdy začít deník nějaké velké dějinné události? Bylo by správné začít hned, jak nastala. Potíž je v tom, že nevíme, kdy nastala, protože když nastane, ještě to není velká dějinná událost. To mi budiž omluvou, že začínám tak pozdě. Začal jsem proto, že jsem se v noci na dnešek probudil – a začal jsem si
Spravedlivý virus vymete staré. To je dobře, protože zničili planetu. Mladí dají planetu zase do pořádku, až tedy ti staří vychcípají, takové je vyznění agitačního klipu, který byl zveřejněn pod hlavičkou německé veřejnoprávní televize. Dejme tomu, že to byl výstřelek, stejně jako byla za výstřelek klasifikována veselá písnička Moje babička je staré ekologické prase, taktéž
Věcné kroky podnikané vládou jsou veřejnosti dobře známé a akceptované nebo přinejmenším chápané. Pro rozsáhlé segmenty hospodářského života budou mít zdrcující následky, to je ovšem známo už od začátku pandemie. Nejvíce utrpí cestovní ruch, veřejné stravování, zábava a příbuzné služby. Jak mnoho, to se teprve uvidí a záleží na tom, jak dlouho to potrvá. S
