Předběžné zprávy o vakcíně vyvinuté německým BioTechem pro Pfizer jsou pozitivní. Byla zkoušena na rozsáhlém vzorku dobrovolníků, půl byl očkován na ostro, půl placebem. Výsledek je prý devadesátiprocentně úspěšný. To se nedá číst jinak, než že ti s placebem se nakazili, potěš pánbu. Na vakcínu se čeká jako na smilování. Oproti proti svým zásadám budu
Můj přítel a literární druh František Novotný pokračuje na Neviditelném psu ve svém mnohadílném eseji po komunistické minulosti, naposledy zde. František se tu nebojí zašťourat do vosího hnízda a vyznal se ke svému odstupu od Charty 77. S jeho pohledem naprosto souzním. Podepisuji jeho konstatování, že „Osobně jsem měl z vystoupení chartistů smíšené pocity a
Byla to všivá doba, ale znáte to, i když je doba sebevíc všivá, vždycky se v ní najde něco dobrého. Moje literární začátky do ní naplno spadají a to dobré, na co rád vzpomínám, jsou osvícení a stateční nakladatelští redaktoři, které jsem tehdy potkal. Vůbec ten první na mé dráze byl Ivan Kruis, bylo to
O víkendu měl Neviditelném psu můj odedávna přítel a druh František Mrož Novotný esej Opět se nikdo nevyhne volbě. S Františkem jsem vždy vysílal na jedné vlně a dvakrát na jedné lodi, jednou na Kornátech a podruhé kolem Korziky. S posláním jeho eseje souzním, pro připomenutí je zde. Nicméně si dvě poznámky neodpustím, už proto,
Tedy, měla by vyjít. Jde o moji dětskou sci-fi knížku Barbora a Zlatý robot. Venku měla být už v dubnu, ale teta korona nám zamíchala karty a všechno bylo jinak. Má to jednu výhodu. Získal se čas a Karel Jerie dodělal spoustu úžasných ilustrací, takže ve výsledku bude knížka mít víc jak dvakrát tolik černobílých
18.4. Máme tu další karanténní víkend. Zdá se mi, že přibylo lidí v lese, že jich nikdy nebývalo tolik na procházkách, jako teď. Moje pozorování jsou samozřejmě vesnická, respektive příměstská. Ptal jsem se našeho starosty, jak je to s nákazou ve Zvoli. Máme jednoho pozitivně detekovaného, je to hasič, nakazil se na jakési hasičské sešlosti
Můžete to sledovat na ČT2 každou neděli od osmi. Ano, v tuhle dobu pravidelně dávají kovbojky. Tam se ta scéna vyskytuje často: padouši v černých kloboucích číhají za městem, načež si natáhnou přes obličeje šátky, přepadnou banku a zmizí. V dnešní době všelijaké myšlenky napadají i lidi kteří se na kovbojky nekoukají. Stojíte před benzínovou
8.4. Středa, začíná skoro letní počasí. Zítra mají platit volnější předpisy, ale už dnes jsem viděl pár lidí bez roušek – pravda, v lese. Na okraji Černík nohejbalové hřiště – plné lidí. Zdá se, že nám otrnuje. Přitom přehledy ze světa nedávají žádný důvod k optimismu. Mluvil jsem s majitelem slušně velkého obchodu. Měl zavřeno,
Je to kraj posledních let Karla Čapka. Měl ve strži nedaleko Staré Huti dům. Dnes je tam několik naučných stezek a myslím, že ta nejhezčí vede k Plechhammeru, ke zbořeništi někdejšího mlýna. Ten je těsně pod provalenou hrází kdysi rybníka – hráz vzala zasvé při povodních v roce 1940.
Kdo z nás věděl, že je v Dejvicích Koněvův pomník? Poptejte se, kdo z vašich známých, zvlášť jsou-li to mladší ročníky, ví, kdo byl Koněv. Najednou, tři čtvrti století po válce a třicet let po skončení ruské okupace Československa, začne bouře kolem pomníku a pak za karantény, kdy se lidé nesmí shromažďovat, pomník odstraní jeřábem
