Bolest je pojistka proti samodestrukci vyšších organismů schopných samostatného pohybu. Současná technologie také zná rozmanité druhy pojistek, proti poškození zatížením elektrickým proudem, tlakem, teplotou. O vnitřní pojistce vyšších robotických technologií přemýšlel už Asimov a z Campbellova návodu přišel na tři zákony robotiky. Připomenu stručně: Robot nesmí ublížit člověku, musí ho poslechnout a musí chránit
Fanouškům žánru science fiction není třeba nic kolem čerstvě uvedeného velkofilmu Duna vysvětlovat. Ti opravdu skalní znají filmové zpracování režiséra Davida Lynche z roku 1984. Tehdejší adaptace románu Franka Herberta stála 40 milionů dolarů, Kanaďan Denis Villeneuve měl rozpočet ve výši 165 milionů, tedy čtyř miliard korun. Základní otázka tedy bude znít, utratil Villeneuve svěřené
Dovolím si začít náš rozhovor trochu netradiční otázkou. Kde se vzala Vaše záliba v žánru sci-fi a kdy jste se rozhodl, že mu zasvětíte i velkou část Vaší literární činnosti? Od dětství mě přitahovala technika a její fungování v budoucnosti. Odtud byl krůček ke čtení sci-fi. Když potom po letech vznikalo koncem sedmdesátých let ssci-fi
Práci na Ultimu jsem odložil na osm let. Neflákal jsem se. Napsal jsem trilogii Tajemství pěti světadílů (Pán vzduchu, Pán země a Pán moří, vydáno 2014 – 2015) ve stylu kyberpunku jako poctu Juliu Vernovi. To mi dalo docela dost práce a když jsem si odfrknul, pustil se zase do Ultimu. Pořád ale jsem byl
Ocelové město je devátá verneovka, kterou jsem převyprávěl. Hned jsem věděl, že bude třeba zásadní zásah – vysvětluju to ve stati o anatomii původního románu (zde). Při práci jsem si vedl deník… nějak jsem na něj zapomněl, takže ho zveřejňuju až teď, takřka po roce. On není spěch, korona zdržela vydání, rukopis je v Albatrosu. 4.4.2020
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem napsal trilogii Milénium. Šlo v ní o to, že půlka obyvatelstva Země prošla genetickou proměnou a v jejím důsledku se na planetu vrátila rasa Umranů. To byla prastará rasa, která na Zemi kdysi žila a zmizela. V podstatě to byli plazi, tihle Umrani. Jestli někdy přejde korona, tak
Hrabal jsem se v archivu a objevil povídku, kterou si hned můžete přečíst. Je založená na skutečném zážitku, před mnoha lety jsem byl s rodinou u moře a opravdu postavil synkovi z písku závoďáka a idiot soused taky postavil synkovi závoďáka – rovnou před čumák toho mýho. No a na tom stojí ta povídka. Má
No a vidíte, nakonec to dopadlo úplně jinak. To co jsem tu psal v sobotu je samozřejmě pravda. Povídka musí stát na osobách, na charakterech a situaci. Správná byla i ta idea, že kovidová povídka musí být během epidemie a ne po odeznění, protože pak by to byla normální emzácká story o mimozemšťanech a bylo
Málem jsem zapomněl, tak doplňuju. Zadání bylo téma paměť. Když mi to Ríša Klíčník coby pořadatel řekl, vypálil jsem na něho, že promluvím na téma Paměť jako virus implantovaný lidstvu jinoplanetníky. On se zaradoval, já se zaradoval a teď šlo o to, radost proměnit v čin. Udělal jsem to oslím můstkem, který mi pak rozmetal
Titul Pán moří by měl náležet známému Nemovi, kapitánu ponorky Nautilus. Nemo však zmizel beze stopy neznámo kam. Britský agent James Maukler a jeho kolega inspektor Fix, detektiv Scotland Yardu, mají podezření, že za zmizením kapitána stojí největší padouši devatenáctého století – Virgil Adrian a hrabě d´Artigas, pirát se šlechtickým titulem. Avšak usvědčit je nebude
