Čekání na válku

Události byly rychlejší, na válku se už nečeká, válka na Ukrajině je. Tento článek vyšel v Lidovkách v pondělí, tedy v den, kdy agrese začala.

Válka měla začít šestnáctého a předpověď nevyšla, válka se nekonala. U nás následovala série vtipů a ironických poznámek a stranou nezůstala ani místa nejvyšší. Masového ošklíbání jsem se zdržel a měl jsem k tomu dva důvody. Uvedu oba, postupně.

Ve stavu čekání na válku jsem prožil značnou část života. V době Suezské krize mi bylo jedenáct. V páté třídě obecné jsme zkoumali, zda válka vypukne nebo ne. Makovský byl největší autorita a soudil správně, že ne a tím si postavení upevnil. Následovaly další krize, i na nekonečné cvičení vojsk došlo s následným vpádem 4600 tanků. Čekání pokračovalo i potom, vzali mě na vojnu, jako důstojník jsem maloval na mapu červené a modré kruhy, byla to místa dopadu atomových střel, červené byly naše, modré jejich. Skončilo to až po převratu, v devadesátkách se uvažovalo, že se NATO rozpustí anebo dokonce že do něho pak Rusko vstoupí. Nestalo se, je tu zase cvičení, zase hrozba. Ozývá se stará ostražitost. Už se toho nikdy nezbavím.

Teď k tomu druhému důvodu.

Opravdu si nemyslím, že zase někdy uvidíme tanky s bílým invazním pruhem. Ne že by chyběla chuť je sem poslat, je to ale podnik nákladný po všech stránkách, materiálních, finančních i politických. Stejného výsledku se dá dosáhnout změnou politických poměrů, a ta změna je daleko pravděpodobnější než tankový vpád. Odkud přijde? Sledujte osvědčená média. Čím jsou oficiální média s veřejnoprávní televizí a rozhlasem státotvornější a politicky korektnější, tím větší autoritu takzvaně alternativní média získávají. Tam to všechno najdete. Jako včeličky sbírají trollové všechny špetky frustrace. Od antivax propagandy přes energetickou chudobu a genderisticko enviromentální masáž až po bizarní spiklenecké teorie. Je to odpad, je to okraj. Stejně jako komunistické a nacistické hnutí startovala z okraje politického spektra.

Nejhlasitěji povykují o svobodě ti, kdo jsou ochotni a schopni lidi o svobodu připravit. V zájmu ochrany svobody tě zavřu, lépe pak zabiju. Už dnes si šibenice in effigie nosí s sebou a jména vyhlédnutých obětí malují na asfalt.

Ve stoupajícím napětí se obávám houstnutí amalgámu výbušných proudů, zdánlivě nesourodých. Jestli válka na Ukrajině vypukne, proces se urychlí. Na někdejší hnutí proti radaru v Brdech budeme vzpomínat jako na dětské broukání. Dovedu si představit, že aktivisté už malují v garážích cedule RUCE PRYČ OD UKRAJINY a těší se, jak s nimi vyrazí před americkou ambasádu.

Jsou to pochmurné vyhlídky a dodám tedy zdroj pro špetku optimismu. Pokud toto všechno nastane, současní vládci Ruska budou muset stáhnout své synky a dcerky z Oxfordů a Harvardů do Lomonosovky a na prázdniny pojedou místo do Rimini a na Havaj do Kuchugury nebo Golubickoje. Nu což, u Azovského moře je taky hezky. Nicméně věřím, že se jim do toho nechce.