Frankenstein na Netflixu

Natočil to Netflix a to je naprosto nepochopitelné, že toto dvouapůlhodinové veledílo vzniklo na půdě streamovací platformy a ne v ateliérech věhlasné velkovýrobny velkofilmů: protože toto je velkolepé dílo se vším všudy.

Natočil je režisér Guillermo del Toro, šílený vědec Viktor Frankenstein je v podání Oscara Isaace, potvoru hraje Jacob Elordi, vedlejší roli financéra pokusu hraje skvělý Christoph Waltz (ano, ten esesák z Hanebných parchantů) a nezbytnou krásku zastupuje Mia Goth. Nezmínit se o kameře by mělo být trestné: Dan Lausten. Nejsem recenzent, zachovám si nevinnost prostinkého diváka: naprosté, absolutní nadšení. Je to ohromující podívaná plná nápadů a vtipu, dva a půl hodiny jsem si bezezbytku užil.

Film se podivuhodně drží původní předlohy z roku 1818 (ano, více než dvě stě let staré svěží dílko tehdy jednadvacetileté Mary Shelleyové). Stejnojmenný román s podtitulem Moderní Prometheus je pokládán za jedno z prvních děl rodícího se žánru fantastického příběhu, z něhož se vyvinula moderní sci-fi. Je to v podstatě slátanina a dá se číst jen z klinického zájmu. Autor filmu (režisér i scénárista)ale dokázal změť v podstatě nesmyslných motivů sevřít do jasné struktury příběhu. Klobouk dolů, opravdu se drží předlohy: známe doslova stovky filmových adaptací, kdy z literárního díla zůstal jen slavný název a náznak děje. Tady je všechno co, k Frakensteinovi patří, cesta na severní pól, neusmrtitelná příšera poslepovaná z mrtvol, šílený vědec, zavražděná dívka, slepý stařeček: to vše Shelleyová do svého románu v roce 1818 nanosila, jako když vrabčák staví hnízdo. Ale tady to hraje a dává to dohromady smysl. Tolik tedy jako poznámka k příběhu. Je v ní skrytá reakce na některé recenze z ČSFD, které vytýkají „nevěrohodný vývoj postav‟. Proboha, je to celé romantické melodrama, psychologii hledejte jinde.

Vizualita je tu skvělá a zase: někdo ji filmu vytýká, že prý je toho tam moc. Je to jako když vyčítali filmu Gonzilla kontra Vetřelec, že se v tom furt pere Godzilla s Vetřelcem. Kdyby to nemělo být úžasné, nemělo by to smysl! Musí to ohromovat, aby se zapomnělo, že je to pohádka o mrtvolách. Vzpomeňte si na mě při scéně z popraviště, tam jsem fakt zařval. A když Frankenstein lepil kusy mrtvol, zavíral jsem oči. Kdo jste mezi vámi medici, pusťte si to místo semináře z patoly. Ale jsou tam i jiné věci než mrtvoly, nebojte se. Obrazově je to prostě nádherné, víc nemám co k tomu dodat.

Postava Viktora Frankensteina je skvělá, absolutně adekvátní a přesvědčivá. Magor jak má být, démonický, pak štvaný a nakonec dojemný, super.

A co příšera? Když se řekne Frankenstein, přinejmenším znalcům filmové historie vyvstane před očima vize Borise Karloffa z roku 1931. Panák s šroubem skrz hrdlo je dodnes ikonou, asi jako King Kong na mrakodrapu nebo ET Mimozemšťan.

Věřím, že když del Toro přišel s tím, že monstrum bude Jacob Elordi, radili mu, aby se šel nadýchat čerstvého vzduchu. Ale podařilo se. Elordiho monstrum je impozantní a děsivé, zároveň však něžné až dojemné. Původně je Elordi model, tedy profesionální krasavec. Del Toro se nebál udělat monstrum krasavce – je holt jaksi poslepovaný, takže nepouštíme ze zřetele, že je posbíraný z bitevního pole a popraviště.

Na tomto velkolepém díle je patrná dokonalost ve všech profesích, ale nad tím vším je režijní ruka del Torova. Velkolepost se mu nikde nevymkne z kontroly. Linie vyprávění běží v přesně časovaných sekvencích. Film je pochopitelně barevný, jak jinak, ale pozor: sledujte barevnost jednotlivých scén. Tady barva není jenom jako nutný atribut, barva je tu součást vyprávění.

Nechte se jím unést. Ale můžete si připomenout i klasiku: