Povídka: Jak jsem neztratil hrdost

A já vám říkám, že to nejsou žádný mutanti. Dokonce ani žádný lidi, i když je porodily lidský matky po tý koronavirový krizi. Pro mě to jsou normální mimozemšťani, teda to zkurvený emzáci. Ty jejich matky jsou jenom chudáci ženský znásilněný a oplodněný zkurvenejma emzákama. Spousta lidí skáče podle toho co emzáci říkají a můžou se podělat z toho, že najednou se vozíme v anti gé autech a energii máme z ničeho a všechno se vyrábí samo a každej si může jenom lebedit v tom, co ho baví. Podle mě to jsou normální kolaboranti.

Naštěstí je spousta našinců a ty si myslí to samý co já. Já se totiž s emzákama nikdy nesral a psal o nich na facebook pravdu. Proto jsem tak oblíbenej a mám u každýho statusu moře lajků. Ale tím se stalo, že se jeden takovej emzák objevil u mě doma.

Znáte tu jejich teleportaci. Zjevil se u mě v pokoji kousek od stolu, co na něm mám počítač, kolem sebe tu jejich mlhovinu a dlaně držel nahoru, že prý přichází v míru. Aby nepřicházel v míru, hajzl, taky bych ho mohl kopnout do prdele, kdyby nepřicházel.

Pane Zlámal, vy pořád o nás píšete ošklivě, proč to děláte?“

„Protože nejste našinci, ale mimozemská pakáž, a dostali jste se k nám na Zemi podvodem, vy podrazácký hajzlové,“ řekl jsem mu. To víte, já se s nima nepárám. S našincem bych takhle nemluvil.

Samolibě se usmál tím svým hnusným způsobem, jak to tyhle nafoukaný KM hajzlové dovedou. Mezi námi, mě na emzákách štve prakticky všechno, počínaje tím, jak vypadaj. Měřej metr devadesát a vejš, mají široký ramena, ty ženský stejně jako mužský, už to je úplně trapný. Nejhorší jsou ty jejich voči. Nevadilo by mi, že jsou větší než máme my. To dřív, když byl na světě pořádek, bylo taky tak, někdo je měl menší, jinej větší, Číňani je měli šikmý, co z toho? Ale dívali se všichni stejně, jako lidi.

Kdežto tyhle hajzlové se na vás podívají těma svejma vočima ze zlata, co vypadají jako neonový trubice, a hned máte pocit, že jste pod rentgenem. Ta jejich duhovka je tak velká, že bělmo skoro ani nevidíte, jako to mají psi. Když se ale na vás podívá pes, čtete v tom, že vás má rád nebo že se vás bojí, zkrátka, vždycky něco čtete.

Když se na vás emzák podívá, nepřečtete nic, zato tutově víte, že čte vás. Dovedou číst, co si myslíte.

Však taky se na to takhle přišlo, když se kolem toho roku dvacet, dvacet dva, tři, začaly probouzet k rozumu děti, co si je rodiče upletli za koronavirový epidemie. Všechno zavřený, byl lockdown, nikdo nikam nesměl a z toho povstala spousta dětí. Mutace nastala u jednoho plodu z tisíce, jenže co je to platný, za těch půl druhýho roku, co trvalo to jejich oplodňovací okno, se narodilo sto tisíc těchhle hajzlů na celým světě. Malinký děti uměly v půldruhým roce číst, ve třech dávaly kouř univerzitním profesorům a v pěti se naučily teleportovat a od tý doby se všude roztahujou a a všechno vymejšlej a říděj. Kolaboranti makaj podle jejich návodu a tím nás oblbujou všema těma vynálezama lítacích aut a potravin ze vzduchu a čistou energií bůhví z čeho. Ve skutečnosti je to všechno důsledek toho, jak se k nám dostali dím koronavirovým podvodem.

Díval se na mě, zahalený do mlhoviny a usmíval se jako svatej na obrázku.

Říkáte, že podvodem. Chápu vás. Tedy, promiňte, nechtěl jsem vás urazit.“

Zamotal se do toho. Že prej chápu vás. Aby mě nechápal, když mi čte myšlenky.

V podstatě jste všechny ty ženské znásilnili,“ řekl jsem mu. „Těšily se, že se jim narodí děťátko a místo toho porodily hnusnýho emzáka.“

Nepřestával se hnusně usmívat.

Vaše statusy na facebooku lajkuje hodně lidí, pane Zlámal. Proč myslíte, že to tak je?“

Protože jim píšu pravdu,“ odpověděl jsem a už jsem se těšil, jak o tomhle setkání napíšu výživnej status.

Myslíte, že pravdu znáte?“

Zavlekli jste sem tu pandemii, abyste mohli vyvolat mutaci lidskýho rodu, tohle je ta pravda. Vlády to nechtějí přiznat a lidem lžou, aby je donutily s váma kolaborovat. Tak co, je to pravda, pane emzák?“

Jenom její část, pane Zlámal. Vezmu vás na malou exkurzi, abyste ji poznal celou.“

Ztuhnul jsem. Byl to první emzák, kterého jsem viděl na vlastní oči. Říká se, že když k vám některej přijde, nedá vám na vybranou. Může všechno. Nejen že se přenáší se prostorem a čte vám myšlenky, emzák hejbe předmětama, může vám zbourat třeba barák. Prostor a čas je pro ně jenom limitovanej konstrukt, jak říkaj. Oni žádné limity nemají, ani v čase, ani v prostoru a ani jinde. Nemá smysl se ptát, co je to jinde, my pro to prej nemáme jména. Zkrátka, může si dělat, co chce. Jenom tu hrdost, co máme, na tu nedosáhne.

Když tedy začal o té exkurzi, bylo jasný, že z toho bude exkurze.

Myslel jsem, že mi ukáže, jak pokračuje stavba průhlednýho mostu přes Gibraltarskou úžinu a jak je daleko už jejich druhej transatlantickej tunel a napadlo mě dokonce, že mě vezme do některýho z těch létajících emzáckých měst, tam se opravdu skoro nikdo z našinců nedostal. To jsem se ale spletl. Vzal mě na místo, o kterým jsem si opravdu nemyslel, že se tam někdy dostanu.

Udělal nějak rukou a už jsem byl taky v té jeho mlhovině a trvalo to pár vteřin a byli jsme tam.

Mlhovina se rozptýlila. Stáli jsme na dně nějakého lomu, jak jsem si myslel: pod nohama skála a všude kolem taky skaliska. Podíval jsem se nahoru a uviděl opravdu šílené nebe, černé pocákané svítícími barvami. Pak jsem si všiml té věci, podobné hodně plesnivému pomeranči a došlo mi, že je to Země a tím pádem jsme nemohli být nikde jinde, než na Měsíci.

Na chvilku jsem zpanikařil. Bál jsem se otevřít pusu, abych v sobě udržel vzduch co nejdéle, než mi plíce roztrhá to měsíční vakuum, co tady všude kolem mě musí být.

Jen klidně dýchejte, pane Zámal,“ uslyšel jsem emzákův hlas. „Dívejte se pozorně. Copak myslíte, že to je?“

Ukazoval před sebe a pak jsem si všiml, že kousek od nás stojí nějaká černá bedna.

Nemám tušení. Nejspíš to bude zase nějakej podraz,“ odpověděl jsem. Trochu mi při tom drkotaly zuby.

Před vámi stojí je Tycho Magnetic Anomaly One, vaší zkratkou TMA-1. Jsme v oblasti kráteru Clavius. Říká vám to něco?“

Nechápu, poč se ptá, když mi čte myšlenky. Aspoň mi dal příležitost dát mu najevo, že mě nedostal.

Vyser si voko, emzáku.“

Jeden exemplář Tycho Magnetic Anomaly umístili moji předkové na planině v oblasti dnešní Olduvai v tanzanijské Serengeti v Africe. Stalo se to někdy před jedním milionem let. Tehdy nastala první mutace a tehdy vznikl rodu homo sapiens sapiens. Pro něj připravili tento druhý monolit na další mutaci. Dopravili ho sem, na Měsíc. Čekali jsme, že sem přijdete někdy v roce 2001.“

Můžu se na něj podívat blíž?“

Jistě, pane Zlámal, kvůli tomu jsme tady. Chci, abyste pochopil plnou pravdu. My jsme v roce 2020 přijít museli, protože jste v roce 2001 nepřišli vy.“

Šel jsem blíž. Bez měřítka se nedalo odhadnout, jak je ta věc veliká. Kráčel jsem k ní dlouhatánskými kroky, spíš skoky. Stačilo jich pět, šest, abych se dostal až k ní. Čněla teď přede mnou jako tři metry vysoká stěna. Díval jsem se na absolutně černou plochu. Žádný lesk, žádné zrnko prachu. Měl jsme pocit, že přede mnou zeje díra vyříznutá do prostoru.

Je škoda, že jste v roce 2001 nepřišli, pane Zlámal. Povězte to vašim fanouškům. Mohli jste tenkrát mutaci vyvolat sami a dnes byste se na svět dívali jinýma očima.“

„Buď si jistej, že to mým čtenářům napíšu,“ odpověděl jsem mu. „Všechno jim napíšu,. plnou pravdu. Bude se jim to líbit, co jim napíšu. Určitě ocení, že jsem ani tady neztratil tu naši lidskou hrdost.“

Po těch slovech jsem si rozepnul poklopec, vytáhl ptáka a Tycho Magnetic Anomaly One jsem emzákům pochcal.

Status o tom publikovaný na Facebooku dostal přes šest set tisíc lajků.

Našinci dovedou hrdost ocenit.