Jak vzniká povídka o hadovi

Dokončuju povídku, ještě nemám název, pracovní název byl Naše Květa nelže. Napsal jsem desítky možná několik set povídek. Každá měla nějaký popud. Někdy to byl vjem, imprese, někdy mě zaujala situace: například moje nejúspěšnější povídka je Největší vodvaz v dějinách svangu; tam mě zaujala absurdita situace, kdy se svět automobilových závodů snaží navýšit bezpečnost a přitom diváci na závody koukaj se skrytou nadějí, že uvidí tragédii.

Tahle povídka má jako inspiraci krátkou zprávu v médiích: jakousi dívku měl napadnout had, kousnul ji do nohy a zmizel. Nic se jí nestalo a nepodařilo se ani prokázat, že to byl útok plaza. Po hadovi se pár dní pátralo, žádný se nenašel, akce odvolána, tečka.

Tohle se zřejmě stalo. Jak z toho udělat povídku?

V povídce musí jít o nějaký střet zájmů. Povídka bez střetu je plochá, musí v ní být střet. Ten se tu rýsuje už v té zprávě. Děvče (kdo jiný) ohlásilo, že ji kousl had, nepodařilo se to prokázat. Tak asi na to někdo reagoval,, třeba posměškem, že si to holka vymyslela. Co na to rodina? Znal jsem rodinu ve složení otec – matka – jedináček dívka. Matka lehce hysterická ve stylu „naše Květa“ (dejme tomu, že se jmenovala Květa. Otec se snažil hysterii krotit. Tak to bylo ve skutečnosti a může to fungovat i v povídce.

Co s hadem? Tohle mi bylo jasné od první chvíli, kdy jsem začal kostru povídky budovat. On ji musel napadnout had. Třeba málo. Nic se jí nestalo. Ale ten had musí být živý, a aby měl smysl, tak nebezpečný. Tudíž kobra královská. Ta nemusí vždycky uštknout. Je to ale sakra zabijácký tvor. Věděl jsem tedy, že had musí být na scéně, aby čtenář od začátku věděl, že se někde plazí nějaký had.

Aby byl konflikt a aby matka mohla hystericky vystupovat, musí tu být někdo, kdo Květu (od začátku jsem ji nazýval Květou) osočí ze lži. V úplně prvním náčrtu to byl strážník z městské policie. Stalo se to na venkově, ve vesnici poblíž městečka většího významu. Mají městskou policii. Ale z městského strážníka nekoukal žádný konflikt. Naskytlo se jiné řešení.

Případ se dostal do médií, musel ho tam někdo dodat. Což tedy ambiciózní adept novinařiny? Ten sesmolí zprávu a ta se dostane z regionu do celostátní sítě – v době internetu je to rychlé, pokud… je vhodná doba. Například zpravodajsky mrtvá sezóna, kdy se do médií dostane i prkotina. Tu je nutno nafouknout. Regionální tiskovina to neudělá, musí to být – kdo jiný, než televize. A máme tu zaděláno na konflikt: nastoupí televize a ta udělá z Květy lhářku a podvodnici. Matka dceru chrání (naše Květa nelže) a otec se snaží bouři uklidnit. Všichni se pak vrhnou na adepta, že to zavinil.

Kde se ale vzala krajta v české vesnici? Musela utéct nějakému chovateli, ten to neohlásil, aby neměl malér. A už se dostáváme k řešení. Další důležitá postava musí být ten chovatel hadů.

Jakmile jsem se dostal takhle daleko, pak už bylo celkem snadné vysoustruhovat ozubená kolečka zápletky, aby do sebe zuby zapadly. Příští týden mě čeká konzultace s chovatelem hadů (aby v povídce nebyly odborná nesmysly), pak doladím – a zveřejním pro malý exkluzivní okruh eventuálních čtenářů této mé utajené stránky.