Spisovatel Ondřej Neff se posledních několik let ponořil hluboko do díla Julese Verna. Nejprve převyprávěl v duchu moderního pojetí dobrodružného žánru osm klasických verneovek, které nakladatelství Albatros vydalo s nádhernými původními kvašemi Zdeňka Buriana. Pak se pustil do grandióznějšího plánu: píše vlastní trilogii, ve které propojí motivy ze všech známých verneovek. První díl Pán vzduchu
1. Jste dnes považován za žijícího klasika science fiction. Co Vás inspirovalo k tomu, že jste začal psát zrovna sci-fi? Jednoznačně zvědavost. Vždycky mě zajímalo, co bude. Zvědavost technická – vyrůstal jsem v době, kdy spousta zajímavých věcí začínala: rakety do vesmíru, atomové ponorky, trysková letadla, počítače, to všechno byly úžasné novinky. Zvědavost mě neopustila a
Volali mě z rádia, že uplynulo pětadvacet let od vzniku webu a co že na to říkám. Pětadvacet let, že to ale uteklo! Sir Berners-Lee tehdy nebyl ještě sir a poslal kolegům na pracovišti ve švýcarském CERNu oběžník a když si stěžoval, že mu nikdo neodpověděl, řekli mu, ať pošle oběžník. To ho pobídlo
1.-2. Především bych rád vymezil sám pojem cenzury. V čistém slova smyslu je to úřad, ten fungoval i za demokratické první republiky. Administrativní zásahy se projevují i dnes – třebaže je takzvaně schvalujeme – zásahy proti pornografii, proti rasovému štvaní, ale principiálně jde o totéž. Dovedu si představit, že i za první republiky určitý typ
Kapitola první Klára proklouzla domovními dveřmi a opatrně je za sebou zavřela. Slaboučké klapnutí zámku nemohla Martinicová slyšet. Stařena seděla v ušáku u okna a shlížela do ulice U Blaženky. Tady, u domovních dveří, byla před ní Klára v bezpečí. Slídilka vidí až na spodní část schodiště a na terasu, pak následuje další úsek, schodiště z terasy k venkovním
1. „Nechápu, na co si stěžujete, pane Arimane,“ říkal pan Riha, úředník reklamačního oddělení firmy BŮH s.r.o. „Naše firma splnila závazky, vyplývající z obchodní smlouvy. Na vaší planetě jste Bohem. Je snad kreační souprava v nepořádku?“ Riha byl muž asi třicetiletý, s podlouhlou tváří obdařenou poněkud povadlými rysy. Snad proto, že vypadal tak neagresivně ho
Ve vzdálené galaxii, před mnohými časy… Bylo to stejné, jak si myslím, že je to dnes: byl to náš svět, fandom, žili jsme v něm a dělalo nám to radost. Kdybych měl vzpomenout na jedinou událost z té doby, tak asi na Parcon snad v roce 1982, ještě pořádný, pardubický: dražba knih a dva fanatici
