PÉRÁK NA PONDĚLÍ: Odbojář pozorovatel

Napravená chyba! Přítel Jiří Knébl (web Woleschko)   mě upozornil na duplicitu. Sedmačtyřicítku jsem zveřejnil už v půli června! Takže napravuji, správný sedmačtyřicátý Pérák popisuje setkání superhrdiny s panem Homolou. Hle, našla se nová občanská role!

Pro pořádek ale zachovávám omylem zveřejněnou příhodu, aby v tom nebyl zmatek. Nebo je snad ještě větší? Nevím. Jsem z toho zmatený.

Occamova břitva

Profesor Karas nejen že Péráka stvořil. Drží nad ním ochrannou ruku a je připraven zasáhnout, když generál SS Sturm a se svými esesáky zaženou našeho superhrdinu do kouta. K tomu má (jím vynalezený) Panel záchrany. Tento Panel záchrany hraje roli už v mém prvním Pérákovi z roku 1987 a zafungoval i při Pérákove zápasu s Globemanem v roce 2000. Profesor Karas jeho prostřednictvím dokázal zrušit vodu (prve) i gravitaci (později).Má připraveno mnoho prostředků, ale vždycky je třeba zvážit, ke kterému se uchýlit.

Můj seriál o Pérákovi vychází v oddíle O psaní. Zde tedy mohu podotknout, že – z hlediska psaní, z hlediska dramatu – je ošidné mít nezranitelného hrdinu. Není to chyba, Antone Pavloviči, mít Panel záchrany?
Myslím ale, že superhrdina je ze svého principu nezranitelný a nesmrtelný. Jaký by to byl superhrdina, kdyby se mu mělo něco stát? Nás  má zajímat, jakým způsobem, se superhrdina z pasti dostane.
V tomto případe nejjednodušším způsobem. Podle zásad Occamovy břitvy.