Rada za všechny peníze

Není nad dobrou radu, je nad zlato. V dnešní době máme rozsáhlou síť poradenských institucí. V každé sedí zkušení, ve svém oboru kovaní lidé. Dávat dobré rady mají v popisu práce. Není na světě obor, na který by se nevázala poradenská instituce.
Když toto uvážíme, podivíme se, jak je to možné, že kam se podíváme je všechno blbě, když je kolem tolik radilů? Vysvětlení je jistě mnoho, napadají mě dvě. Buď ti radilové radí špatně, anebo se špatně koukáme my a všechno není zas tak blbě, jak se zdálo na první pohled.
Nicméně nebudu vás unavovat důvtipnými úvahami. Podělím se o čerstvou zkušenost s poradenstvím. Stalo se mi, že mi volalo neznámé číslo. Přijal jsem hovor. Ozval se mužský hlas a s přízvukem neurčité národnosti mě oslovil jménem. Odbyl jsem ho a zavěsil. Za pět minut se stejné číslo ozvalo znovu. To už jsem se podíval na předčíslí. Bylo ze Slovenska. Tentokrát to byla neznámá, tedy žena, zjevně stejné huhlavé národnosti a mlela cosi o bankovním spojení. Zavěsil jsem a číslo zablokoval. Za pět minut už jsem byl nabroušený a to co jsem do telefonu napotřetí řekl, musel bych tady vypípat tak, že byste si mysleli, že jde o morseovku. Tak to trvalo až do večera a když to ráno pokračovalo, zavolal jsem o radu svému operátorovi.
Ozval se příjemný evidentně lidský hlas. Odhadl jsem ho na muže kolem třicítky. Jak že mi může pomoci.
Vylíčil jsem mu, jak mě někdo už druhý den otravuje. Byl plný účasti.
„Mně se to stalo taky,“ přitakával. „Nebylo to ze Slovenska, ale ze Španělska. Taky měli nějaký divný přízvuk.“
„Mě napadlo,“ povídám, „že když jste ten operátor, že byste mi mohli, dejme tomu na týden, hovory ze Slovenska zablokovat. Nic teď se Slovenskem nevedu, bez spojení se obejdu. Můžete to udělat?“
„Nemůžeme,“ pravil ten sympatický mladý muž. „To my nesmíme.“
„Nahrávat náš rozhovor ale můžete,“ já na to.
„To ano. Byl jste přece na začátku spojení upozorněný,“ řekl trochu ostražitým tónem.
„Ochránit mě před obtěžováním nemůžete.“
„Nemůžeme. Ale nebojte. Ono je to časem omrzí. Ty z toho Španělska to taky omrzelo.“
„Víc mi poradit nemůžete?“ ptal jsem se.
„Kupte si slivovici,“ radil.
„Jenže já ji nerad!“ odpověděl jsem.
„Tak si kupte něco jinýho,“ nedal se zaskočit. Nakonec jsme se shodli, že skotská whisky má stejný efekt a kupovat ji nemusím, protože ji mám v kredenci. Poděkoval jsem za radu a šel si nalít panáka. Zatímco jsem otvíral flašku, zazvonil telefon.
Volal někdo ze Slovenska.