Při zpětném pohledu spatříme dvě zbořeniště. Trosky Berlínské zdi symbolizují konec epochy trvající půl století a jsou současně i symbolem velké iluze, vyjádřené nešťastným výrokem o konci dějin. Osvobozené lidstvo nyní spěje k radostným zítřkům v duchu racionality a slušné domluvy. Pak přiletěly aeroplány a sestřelily mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku, takže bylo
Role Evropy bude klesat, pokud se nevzpamatuje. A dojde k prudkým otřesům, které změní poměry. Svoboda slova. Ta byla ústředním tématem našeho předchozího rozhovoru s publicistou, spisovatelem – a jedním z nejzkušenějších internetových novinářů – Ondřejem Neffem. Nemluvili jsme jen o svobodě slova na sociálních sítích, jakkoli náš host jí věnoval docela dost času.
Jen málo témat vzbuzuje na internetu, a nejen tam, bouřlivější diskuse, než svoboda slova. Je to poněkud překvapivé zjištění po třiceti letech od doby, kdy skončil režim, který měl na všechna témata jedinou možnou a povolenou odpověď. Po jeho pádu jsme si všichni oddychli, že si už konečně nemusíme dávat pozor na to, co
Jakkoli se to pořád zdá nepravděpodobné, je možné, že se v Praze jednou postaví na Václavském náměstí druhý jezdecký pomník. Bude v úrovni někdejšího bufetu Koruna a na koni bude sedět Miloš Zeman, druhý patron Země České. Nepravděpodobné? Kdyby někdo v roce 1955 předvídal, že bude Pavel Kohout pokládán za předního bojovníka proti komunistické diktatuře,
Byl to moc hezký vánoční večer v dětské knihovničce. Jedna knížka vedle druhé, všude klid a z kuchyně doléhala vůně vanilkových rohlíčků. Pohodu měli i v knížce o medvídkovi Pú. Netrvala dlouho, ozvalo se bušení na dveře. Do té chvíle tu vládla milá vánoční družnost. Medvídek Pú všechny pozval a měl radost ze všech dárečků,
Vyštrachal jsem v archivu tuhle povídku, snad je z roku 2017 a snad je pro Ikarii. „To je kravina,“ řekl Petr. „Já přece nejsem mrtvej.“ Všichni čtyři seděli v jídelně obývací sekci bitevního astroplánu Nelson. Jídelního stůl byl kulatý, jak bylo zvykem za starodávných dob, aby nikdo nemohl sedět v čele. Takový byl zřejmě záměr
Málem jsem zapomněl, tak doplňuju. Zadání bylo téma paměť. Když mi to Ríša Klíčník coby pořadatel řekl, vypálil jsem na něho, že promluvím na téma Paměť jako virus implantovaný lidstvu jinoplanetníky. On se zaradoval, já se zaradoval a teď šlo o to, radost proměnit v čin. Udělal jsem to oslím můstkem, který mi pak rozmetal
Budoucnost už začala, máme nejvyšší čas se zabývat i takovými otázkami, jako zdali ji budeme mít rádi a zda se budeme mít rádi navzájem. Úvahy se nutně vydají třemi směry. Je to především vyjádření citu, v dalším proudu se stýká a prolíná se sexem a ústí do vztahů. Podmínečnost dobová je tu zjevná, a máme tedy plné právo se ptát, jak to
Po dlouhé době jsem byl na nějakém conu – a Minicon patří k těm důležitým ve scifistickém roce! Téma Miniconu byla Paměť a pohovořil jsem na téma Paměť je virus, který nám implantovali jinoplanetníci. Zítra sepíšu, co jsem tam povídal, teze. Teď aspoň fotky – je na nich František Novotný, jak mi vysvětluje, že to
Do jaké míry je podle Vás reálný příběh knížky 3 kroky do tmy? Při psaní jsem vycházel z existujících trendů. Popisované vozidlo, v podstatě hlavní hrdina příběhu, je autonomní elektromobil. Nicméně předpokládám u něho typ akumulátoru, jaký dnes neexistuje – malý, lehký, rychle dobíjitelný, na fyzikálním, nikoli chemickém principu. To je dnes zatím čistá fantazie.
