V naší SF Dílně máme další příspěvek. Ondřej uvedl povídku krátkou anotací: Svět se uzavřel do betonového komplexu, kde každý den znamená jen další rutinu údržby. Jeden z lidských mechaniků se vydává do starého tunelu B14a, kde objevuje dva roboty uvězněné v nekonečné, nesmyslné práci kvůli poruše synchronizace. Jejich marné plnění pokynů se tak střetává
Je to pár týdnů, co jsem měl na úřadě s elektronickou občankou v mobilu. Byla to docela legrační epizoda. Končila mým dotazem úřednici, jestli se ta elektrická občanka bude používat při volbách. Byly tenkrát ještě daleko za dveřmi. „Ano,‟ pravila ta žena tónem, jakým vyjadřujeme soustrast. No a volby nastaly a kromě toho, že někde
Logicky by toto páté pokračování mělo být první. Profesor Karas, vynálezce pérových bot, žiletkových rukavic a záchranného panelu, zde Péráka strojí, aby ho vyslal do boje proti esesákům. Co naděláme… Napadlo mě až teď, že vlastně nikde není „zrození Péráka“ zobrazeno. Až teď… Historická chvíle, važte si jí. Mimochodem. Každá chvíle je historická. Obvykle si toho
Občas tu zabrousím i do všedního života. Dnes nemohu jinak, jsem toho plný. Minulý týden jsem si koupil nový iPhone. Brzy přinesu v rámci tradice Digineffu pár poznámek k jeho foťákům (kvůli nim jsem šel z iPhone14 na iPhone 17), jsou skvělé. Přechod 14 → 17 byl hladký. Položíte starý a nový přístroj vedle sebe
Do SF Dílny přispěl Jiří Fomín povídkou Svět v síti. Námět, respektive poselství povídky, obé mě oslovilo. Ano, je tu jasné směřování. Ať je to Si-ova Čína nebo Ursulina Evropa, rýsují se zde předpisy správného chování, správného myšlení. Kde je správné myšlení, je i dohled nad správným myšlením. Já v tom žil většinu života,
Do SF Dílny přispěl Jiří Fomín povídkou z dystopického světa blízké budoucnosti. Jeho vize nápadně připomíná tendence, s jakými se denně potkáváme – a tak to má být. Sci-fi nevaří z vody. Pokud má mít smysl, opírá se o něco, co už je… a zpravidla to je tvrdé a pálí to. K povídce se vrátím
Každá generace si pěstuje mýtus krutého dětství. Copak „za našeho dětství“ – ano, tak se o má říkat, za „našeho dětství“, ne za mého dětství… Za našeho dětství slyšel někdo o elektrických koloběžkách? Nebo dokonce o elektrickém autíčku pro chlapečky a holčičky, aby v něm mohli doopravdy jezdit po skutečné silnici? Samozřejmě s přilbou
Tak tedy je pondělí, Pérákův čas. Ozval se mi vědec ze Skotska. Bádá o Pérákovi a chce se sejít. Rád se sejdu. Momentálně je Pérák moje (skoro) hlavní zaměstnání. Cvičím se v písmu. Nevěřili byste, jak je těžké se aspoň pokusit o comicsové písmo. Dá se to samozřejmě řešit v počítači, ale to by byla prohra…
Zaskočil jsem si do bistra na oběd. U pultu jsem si objednal a odešel ke stolu, pěkně do kouta, kde si budu v klidu číst, co se vykulilo nového na Twitteru. U vedlejšího stolu seděla mládež, holky a kluk tak kolem dvanácti. Kluk po mě pokukoval, se zjevnou sympatií a zájmem. Pak si šeptal
Neil Gaiman Nikdykde Román Neila Gaimana Nikdykde jsem doposlouchal jako audioknihu. Vydal ji Tympanon a skvěle ji načetl Matouš Ruml v režii Alexandry Bauerové. Jde o klasické dílo žánru městské fantasy, britský autor ji vydal v roce 1996 a existuje i jako televizní seriál BBC a táž stanice pořídila i rozhlasovou verzi. Rozsáhlý román má
