Vize Kyšova Sudetenlandu

Doposlouchal jsem na Audiotéce detektvku Leoše Kyši Sudetenland. Je to detektivka se vším všudy, text geniálně interpretoval Otakar Brousek ml.. Příběh typu honba za pokladem je situován do roku 1990, tedy těsně po převratu. Jde ale o alternativní historii. Československo je v Kyšově verzi v jedné podstatné věci jiné, než jaká byla realita. Po válce sice začalo vyhnání Němců, ale jakmile zemřel Edvard Beneš a k moci se dostal Klement Gottwald, komunisté vyhnání zastavili a milion Němců v Sudetech zůstal, jaksi pod ochranou nové moci. Gottwald si v zemi nechal spíš nacisty, protože jimi mohl snadno manipulovat. V realitě románu Sudetenland můžeme potkat na Bruntálsku (dějiště románu) Němce, včetně opravdu echt nacistů, komunisty, Romy, skinheady a lidi z OF. Je to tedy hodně pestrá společnost a na této pestrosti se dobře staví kostra detektivního příběhu.

Kyša si neláme hlavu s pravděpodobností jím popisovaného poválečného uspořádání. Přiznám se, že mě v minulosti napadlo, jak by to u nás asi vypadalo, kdyby Němci nebyli vyhnáni? Šlo o silnou menšinu tří milionů osob s hlubokým historickým zázemím. V branném věku bylo asi 800 tisíc mužů, odhady padlých jsou 190 až 200 tisíc. Už to je strašlivá daň za zvrácený sen o „návratu do Říše‟. Když k tomu připočteme oběti nacistické represe (i Němci byli v koncentráku) a oběti náletů, blížíme se počtu 270 tisíc lidí, uváděný jak ztráta ČSR za dobu nacistické okupace (250 tisíc z toho jsou oběti holocaustu).

Ztráty to tedy byly obrovské, nicméně i tak by zůstala homogenní menšina se všemi lidskými, hospodářskými a kulturními vazbami. Jak by tedy vypadala „alternativní historie‟, v níž by německá menšina v obnovené ČSR zůstala?

Ona ta kontrafaktuální historie ráda dochází k závěru, že historie teče řečištěm tak silného determinismu, že by vše dopadlo více méně obdobně, i kdyby… nepadly výstřely v Sarajevu. Ale kdyby se podařilo Hitlera zabít pumou? Sborník sestavený Niallem Fergusonem Virtuální dějiny si raději tuto otázku neklade, přestože o výsledku rozhodlo umístěné aktovky s bombou u nohy stolu.

Takže znovu, jaká by byla ČSR bez aktu vyhnání německé menšiny?

Především by to musela být absolutně jiná ČSR. Nejen to, svět by musel být jiný. O vyhnání rozhodli o něm Spojenci. Souhlasil s ním Stalin stejně jako Churchill a Roosevelt, později Truman. Ovšem tlačily na něj exilové vlády československá i polská. Z naší strany na něj bylo zaděláno už při samém vzniku Československa. Tehdy se proti němu německá menšina tvrdě stavěla (píše o tom i Leoš Kyša) a nová státnost jí byla vnucena vojenskou silou. Kořeny byly už v devatenáctém století v dlouhodobém napětí dvou nacionalismů, německého a sílícího českého v rámci monarchie. Potřebovala revizi: bohužel nacionalismus převládl. Kdyby Němci i Češi na území Království Českého v rámci monarchie usilovali společně o demokratické uspořádání – dejme tomu kantonálního typu, jako je ve Švýcarsku, vznik Československa by se obešel bez násilného střetu. Němci v ČSR by pak měli podobný vztah k nacistům, jako ve Švýcarsku, kde převládal postoj Geistige Landesverteidigung, kdežto symmpatie k Hitlerovi chovala jen menšina. Ke vzniku Československa nebyl pak ani reálný důvod, protože monarchie – demokraticky reformovaná – by poskytovala bezpečný domov pro všechny příslušníky mnohonárodního soustátí.

To ovšem je utopie tak blouznivá, že se nad ní lze jenom usmát. V tomto ohledu je mnohem reálnější Kyšova verze: že svině Gottwald využil svině nacisty, aby z nich udělal oporu své bolševické moci. No a pak logicky by se v lesích u Bruntálu střílelo ze samopalů, jak o tom Kyša píše v Sudetenlandu…