Zatím jsem viděl S01E01, takže je ode mne drzost se o seriálu Pluribus zmiňovat. Ale berte Digineff jako že je to něco podobného deníku. Koukám na Pluribus a nedá mi to, abych se o něm zmínil. Vytvořil ho Vince Gillian, ano TEN Gillian, který natočil Perníkového tátu, a hlavní ženskou roli hraje Rhea Seehord,
Loni jsem sedmým dílem dokončil svoji lunární sérii románů o Arkádii – městu na Měsíci, Mars samozřejmě nezůstává stranou mé zvědavosti. Však je na jeho povrchu situován děj pěti mých románů. Nicméně stran reálné možnosti pobytu na něm jsem mnohem skeptičtější. V tom ohledu jsem na tom jako Muskův konkurent Jeff Bezos. On sám sice
Už dlouho jsem žádného nového Péráka nenakreslil (mám forotu hluboce do druhé poloviny roku). Musím tento týden ještě něco dodělat a pak se zase pustím do práce. Zkouším totiž formát jaký jsem ještě nedělal: chci zkombinovat kresbu a sazbu: není to comics v pravém slova smyslu, ale hodně se to tomu podobá. Až se k
Do školy jsem chodil na Sladkovského náměstí, do někdejší žižkovské reálky. O kousek dál byla v ulici Dobrovolců konkurenční škola zvaná Palanda, neboť nesla jméno Palackého, o něco výš v Kubelíkově ulici byla Kubelíkárna. Byla to éra předtelevizní (v továrně na rádia pořád ještě laborovali s hadrem a dírou – viz 2. díl Zlatých padesátých),
Přeji dobrý rok 2026 všem čtenářům Digineffu, ale i nečtenářům. Ti ovšem budou mít smůlu, protože o mém přání nebudou vědět. Jejich chyba. Přitom náprava je tak snadná: MAJÍ DIGINEFF ČÍST. K tomu nelze nic dodat. Mějte se skvěle! Mimochodem, motiv zchumeleného letopočtu 2026 v upoutávce na hlavní straně DN mi nabídla umělá inteligence, mezi
Jsou dvě zásadní otázky, s cestou na Mars spojené: jak se tam dostat a co tam dělat. Více problémů přináší odpověď na tu druhou. V souvislosti s kosmickými cestami bývá často citován Kolumbus. Je tu ale ve skutečnosti zásadní rozdíl. Když Kolumbus žádal na jaře roku 1492 španělskou královnu Isabellu o grant, v podstatě jí
Blíží se konec roku… Teď mě napadá, že toto je poslední Pérák roku 2025! Byla to novinka a už ji tady dělám čtvrtý měsíc (poprvé to bylo 8.9.) Mám docela velkou forotu.. a můj rekord bylo čtyři Péráci za jeden den. Měl jsem ale pauzu (třebaže ne úplnou: pro aukci spolku Havloids jsem udělal kalendář, to bylo
Ve svém principu byly Vánoce v padesátkách stejné jako jsou dnes… jen pod stromečkem toho bylo míň (násobně). Pamatuji si na moje první vánoce, když mi byly tři, tedy v roce 1948: dostal jsem dřevěné figurky Indiánů a k nim náležel stan. Taky dřevěný. Hračka na mě udělala velký dojem, protože o dalších vánocích
Nezlobil jsem, dostal jsme tedy taky dárky, parádní kabát, teplé rukavice a triko s dlouhými rukávy a rolákem. Ale taky jsem dostal něco moc hezkého od čtenáře, pana M. Špidlena. Poslal mi fotku ložisáku v akci, skvělé dílo vynikající české fotografky Dagmar Hochové! Velká radost a velké díky. Tím to ale neskončilo. Pan F.
O tom, že zastřelí Ježíška, se Santa Claus s Dědou Mrázem dohodli u baru pražského hotelu Diplomat. Byli zajedno, že je ten parchant pěkně sere. „Mázneš ho ty,“ řekl Santa Dědovi. „Chci čistou práci. Bum a prostřelená makovice. Jinak tě v tom nechám lítat.“ Mohl si dovolit povýšený tón. Děda Mráz se chtěl vykroutit. „Věděl
