Druhou desítku máme uzavřenou! V Pérácích pokračuji a ani se neptejte, jak daleko jsem došel. Jsem hluboko v roce 2027. Zabírám se myšlenkou, že z Péráků vznikne album, to že vydám v omezeném nákladu jako parádní vázanou knihu na krásném papíru. Pérák si to zaslouží!
Dětství jsem prožil ve vesnici Slapy u Prahy, od mého necelého jednoho roku až do roku 1953 jsme tu bydleli na kopci zvaném Na Vyhlídce, nedaleko kostela. Z okna je vidět silnice do sousední vesnice Buš. Tudy přicházely pohřební průvody, vpředu kráčela muzika, místní občané. Na inštrumentech měli klipsny s notami. Nebožtíka očekával vykopaný hrob
Mám zase čas na kreslení, s Pérákama jsem přes týden zase pohnul a celkem už jich je 63. Kdo ví, třeba z toho jednou bude něco jako album. Zatím si s určením hlavu nelámu. Pérák jede, s ním i zamilovaná slečna Markéta, opatrný pan Homola, svině Prisera, a samozřejmě generál Sturm. Nesmím zapomenout na chlapečka
Těžko říct, kdy do dětského světa vstoupila politika. Já ji vnímal hlavně ze stránek Dikobrazu, humoristického týdeníku, kam tak hezky maloval Antonín Pelc krvavého psa Tita na Trumanově řetězu. Pelc byl v zásadě slušný člověk a záhy toho nechal a jeho místo zaujal další kreslíř, Lev Haas. Vnímal jsem to jako politiku? Byly to srandovní
Už dlouho jsem žádného nového Péráka nenakreslil (mám forotu hluboce do druhé poloviny roku). Musím tento týden ještě něco dodělat a pak se zase pustím do práce. Zkouším totiž formát jaký jsem ještě nedělal: chci zkombinovat kresbu a sazbu: není to comics v pravém slova smyslu, ale hodně se to tomu podobá. Až se k
Blíží se konec roku… Teď mě napadá, že toto je poslední Pérák roku 2025! Byla to novinka a už ji tady dělám čtvrtý měsíc (poprvé to bylo 8.9.) Mám docela velkou forotu.. a můj rekord bylo čtyři Péráci za jeden den. Měl jsem ale pauzu (třebaže ne úplnou: pro aukci spolku Havloids jsem udělal kalendář, to bylo
Ve svém principu byly Vánoce v padesátkách stejné jako jsou dnes… jen pod stromečkem toho bylo míň (násobně). Pamatuji si na moje první vánoce, když mi byly tři, tedy v roce 1948: dostal jsem dřevěné figurky Indiánů a k nim náležel stan. Taky dřevěný. Hračka na mě udělala velký dojem, protože o dalších vánocích
V Praze V roce 1953 umřela babička a uvolnilo se místo v pražském bytě. Relativně uvolnilo. Dědeček v roce 1945, ještě za Němců, vzal na byt jistou paní Zajícovou s maličkou dcerou. Přišly o byt při bombardování. „Po válce bude bytů dost, Němci půjdou pryč,“ říkal dědeček. Němci šli, bytů však bylo potom ještě míň,
Předevčírem jsem tu psal o PSYOP a tohle je taková fantasy – legrácka na to navazující. On to možná ne každý pochopí, ale zkuste to… Lacinou slovní hříčku mi prosím promiňte. Nic chytřejšího mě nenapadlo jako titulek ke sci-fi vizi, jak by dopadla První světová válka, kdyby v roce 1914 vstupovalo do válečných operací současné
