V pátek jsem byl s Jiřím Knéblem (viz jeho web Woleschko) v OC Chodov na Spasiteli. Ož jsem tu psal o románu Andy Weira, poprvé, když jsem měl knihu rozečtenou, brzy na to recenzi, bezvýhradně nadšenou. No a teď jsme se dočkali filmového zpracování. Opisuji z ČSFD, režie Phil Lird a Christopher Miller podle scénáře
Na scéně je první wunderwaffe nasazená proti Pérákovi. Slibuji, že jich bude mnohem víc. Pérák je přece superhrdina a jak se s ním má SS generál Sturm srovnat jinak, než přes zázračnou zbraň. Zároveň ale pokračují přípravy na natáčení audiocomicsu Past na Péráka. To už tady vykládám půl roku, ale teď jde do tuhého: 7. dubna,
Kde začít? Nevzpomenu si na první setkání s autem. Na to si nevzpomene asi nikdo. Začnu tedy benzínovou pumpou. Ve Slapech nad Vltavou, kde jsme tehdy bydleli, stála benzínová pumpa. Tak krásná, že bych ji dnes chtěl mít tady v pokoji jako sochu. Kousek od dodnes existujícího hostince U Neužilů měl drogerii pan Domes. Po
Pérák mi v jistém smyslu prolíná do přítomnosti – to když paní redaktora (ukáže se, že se jmenuje Slámová a je z Hané) vyptává Péráka na jeho činy za války. Občas ale se prolnu do přelomové doby, kdy válka skončila a začínal nový režim. Ne, Pérák není a nebude politická agitka. Některým otázkám se ale
Praha byla v padesátých létech fakticky umrtvené město. Nicméně tu bylo několik atrakcí, které stojí za vzpomínku. Jednou z nich byla pražírna kávy na Jungmannově náměstí. K tomu podotknu, že moji rodiče rádi pili kávu. Když jsem byl malý, kávy bylo ještě málo a ve mně dodnes zůstala úcta ke každému zrnku. Když nějaké spadlo
Péráka nezanedbávám, opak pravdou. Dnes, to je v neděli 8. března, jsem dokončil 141 tabuli. Seriál vychází v rubrice O psaní. To je trochu divné, protože je to kreslený seriál. Jenže pro mě je to tréning pro psaní. Ono to má určitý vývoj. Ze začátku, a číslo 27 je z pohledu mého 141. pokračování začátek,
Zdá se, že vzpomínka na tuto pochutinu nosíme v sobě všichni jako něco mimořádně vzácného – kdo šumák pamatuje, září, když se o šumáku zmíním. Šumák, neboli šuměnka. Nasypalo se to do vody a ono to zašumělo, nahoře se udělala bílá čepice a vznikl bublinkatý nápoj červené nebo žluté barvy, dokonale chemické chuti. Matky nerady
V tomto díle se mi už výrazněji rýsuje postavy pana Homoly. Chce mít svůj klid. Kdo by ho nechtěl? Zároveň ho ale postava Péráka přitahuje. Zná se s ním. Komunikuje s ním. V reálu by za Protektorátu obrovsky riskoval – v podstatě dotéž, co samotný Pérák. Zatímco Prisera je autentický udavač, pan Homola je pán
Pokud se někdo zajímá o pražské tramvaje, mám pro něho link na speciální webovou stránku věnovanou tomuto tématu Já se omezím skutečně jen na vzpomínání. Kde začít? Asi u osoby konduktéra. V tramvajích se prodávaly lístky, a prodával je průvodčí (nebo paní průvodčí). Průvodčí měl na sobě černou uniformu s čepicí. Nosil na břiše bachratou koženou tašku s
Do kin přišel historický film Norimberk (režie James Vanderbilt, v roli Göringa skvělý Russell Crowe, viz dál). Přichází – nevím globálně – u nás rozhodně, ve správnou chvíli. Stoupá antisemitismus podporovaný levičáky, ale taky slábne ostražitost proti nacismu, humor pana Filipa Turka opravdu není žádný humor. Na ČSFD film dostal pěkných 77 %, já dal
