Těžko říct, kdy do dětského světa vstoupila politika. Já ji vnímal hlavně ze stránek Dikobrazu, humoristického týdeníku, kam tak hezky maloval Antonín Pelc krvavého psa Tita na Trumanově řetězu. Pelc byl v zásadě slušný člověk a záhy toho nechal a jeho místo zaujal další kreslíř, Lev Haas. Vnímal jsem to jako politiku? Byly to srandovní
Už dlouho jsem žádného nového Péráka nenakreslil (mám forotu hluboce do druhé poloviny roku). Musím tento týden ještě něco dodělat a pak se zase pustím do práce. Zkouším totiž formát jaký jsem ještě nedělal: chci zkombinovat kresbu a sazbu: není to comics v pravém slova smyslu, ale hodně se to tomu podobá. Až se k
Blíží se konec roku… Teď mě napadá, že toto je poslední Pérák roku 2025! Byla to novinka a už ji tady dělám čtvrtý měsíc (poprvé to bylo 8.9.) Mám docela velkou forotu.. a můj rekord bylo čtyři Péráci za jeden den. Měl jsem ale pauzu (třebaže ne úplnou: pro aukci spolku Havloids jsem udělal kalendář, to bylo
Ve svém principu byly Vánoce v padesátkách stejné jako jsou dnes… jen pod stromečkem toho bylo míň (násobně). Pamatuji si na moje první vánoce, když mi byly tři, tedy v roce 1948: dostal jsem dřevěné figurky Indiánů a k nim náležel stan. Taky dřevěný. Hračka na mě udělala velký dojem, protože o dalších vánocích
V Praze V roce 1953 umřela babička a uvolnilo se místo v pražském bytě. Relativně uvolnilo. Dědeček v roce 1945, ještě za Němců, vzal na byt jistou paní Zajícovou s maličkou dcerou. Přišly o byt při bombardování. „Po válce bude bytů dost, Němci půjdou pryč,“ říkal dědeček. Němci šli, bytů však bylo potom ještě míň,
Předevčírem jsem tu psal o PSYOP a tohle je taková fantasy – legrácka na to navazující. On to možná ne každý pochopí, ale zkuste to… Lacinou slovní hříčku mi prosím promiňte. Nic chytřejšího mě nenapadlo jako titulek ke sci-fi vizi, jak by dopadla První světová válka, kdyby v roce 1914 vstupovalo do válečných operací současné
S Karlem Jeriem dokončujeme obálku pro nové a finální vydání Měsíce mého života. Tedy: Karel ji maluje, já do toho kecám a Karel si to nechá líbit, čemuž se já divím. Ale tak je to zavedené, je to desátá knížka, kterou spolu děláme. V říjnu jsem tu psal o tom, jak jsem ho navštívil v
Co nového na téma Pérák? Odevzdána verze scénáře po dramaturgii a hovořeno s panem režisérem Taberym: schůzka na zítřek, na úterý. Podám zprávu. Kromě toho jsme s Ljubou připravili do dražby na vánoční besídku motorkářského klubu Havloids tři kalendáře: Ljuba fotografický, já Space story (zvířátka v kosmu) a Pérák story (holt, Pérák, jak ho znáte).
Zábavy jsme si moc neužili, přesněji, museli jsme si ji vytvářet sami. Televize nebyla. Kina byla laciná, po měnové reformě V ROCE 1953 stály lístky v Praze na Václavském náměstí od jedné do tří korun, zato se tam nic kloudného nehrálo. Stály se stametrové fronty před kasou do kina na ruské trháky. Hlídka v poušti – tam
