Fotka a číslíčka
Rozmach i úpadek provází současnou fotografii Lidové noviny, 4.7.2017
V antikvariátu často narazíte na stařičké příručky propagátora fotografie Přemysla Koblice. Vydával je po válce a snažil se lidem poradit, jak fotit snadno a za málo peněz, třeba fotoaparátem, který si postaví s překližky a čoček z brýlí. Přál si, aby fotilo co nejvíc lidí, nejlépe pak každý. Dnes fotí každý nebo skoro každý. Nikdy se nefotilo tolik, jako dnes. A hovoří se o krizi fotografie.
Mraky zániku
Na našem trhu dnes najdete výrobky sedmi firem. Jsou to Canon, Fujifilm, Olympus, Nikon, Panasonic, Pentax a Sony. Nezapomněl jsem na Samsung – to Samsung zapomněl na fotoaparáty, poslední dal na trh před dvěma lety a od té doby se věnuje výhradně fotoaparátům v mobilech. Dělá to skvěle, mnozí tvrdí, že nejlíp ze všech. Už dávno zmizela tak skvělá značka, jako byla Minolta – koupil ji Sony. Zapomeňte na Yashicu a s evropským hegemonem Agfou jsme se rozloučili už někdy v roce 2002. A co americký gigant Kodak? Vždyť právě Kodak znamenal pro fotografii to, co později znamenal Ford pro automobilismus, to Kodak zahájil v devadesátých létecjh devatenáctého století éru amatérské fotografie. Od roku 2012 z fotografické scény zmizel. Když se podíváme na výčet firem, které zbyly, tak třeba Pentax tam figuruje více méně z ohleduplnosti: ve skutečnosti je to Ricoh, ten starý dobrý Pentax, původce legendárního Spotmaticu, v soutěži nevydržel. Mraky zániku se stahovaly i nad Olympusem a z mraků by jistě jel smrtící blesk, nebýt toho, že je Olympus vedoucí producent medicinální optiky a že mu kapitálově dal injekci Sony. O potížích Nikonu se otevřeně mluví od začátku tohoto roku. Tehdy Nikon odtroubil slibnou sérii DL, oznámenou a fyzicky předvedenou v prvních vzorcích loni a objevily se spekulace, že splyne s Fujifilmem. Silná je pozice Canonu, vedoucího producenta profesionální fototechniky s velkým podílem na trhu zrcadlovek obecně. Ovšem na skutečném vzestupu je Sony. Ten vstoupil do arény akvizicí Minolty, aby záhy koncept pravé zrcadlovky opustil a všechny síly vsadil jednak na vývoj a výrobu bezzrcadlovek, jednak na vývoj a výrobu snímačů, jež prodává i svým konkurentům. Nicméně ani on se svými fotoaparáty nemá budoucnost zajištěnou.
Těmi pravými dravci v tomto rybníce jsou mobily.
Likvidátor mobil
Zatímco se zdá, že vývoj fotoaparátů se zastavil, přinejmenším se hodně zpomalil, mobily jdou kupředu takovým tempem, jaké zažila technika fotoaparátů na začátku století. Na nové mobily se netrpělivě čeká, někdy, jako třeba v případě chystané osmé verze amerického iPhonu, je to podobné horečce. Určitými vlastnostmi nemůže klasický fotoaparát (klasický, míněn klasický digitální) fotoaparátu v mobilu konkurovat. Obrazové snímače fotomobilů jsou miniaturní a to je jejich hlavní nevýhoda. Zároveň ale, jak se ukázalo, je to jejich velká výhoda. Sice kvůli malým rozměrům a z nich plynoucím mikroskopickým rozměrům fotodiod v nich vzniká šum už při mnohem nižších stupních zesílení signálu, tedy při relativně nízkých stupňů ISO: v digitálním fotoaparátu šum při 800 ISO nevnímáte, kdežto ve fotomobilu s ním už bývá při 800 ISO problém a 3200 ISO je tak asi maximum, co si dnes může fotomobil dovolit. Naproti tomu díky miniaturním fyzickým rozměrům se snímač méně hřeje a také přenos dat je zde rychlejší než na větších a velkých čipech fotoaparátů. Díky doslova mohutným procesorům si pak mohou fotomobily zařadit náročné výpočetní procesy, jakými jsou skládání dílčích po sobě pořízených variant jednoho obrázku do jednoho, výsledného. Ten pak má harmonické vykreslení scény ve stínech i jasně osvětlených partiích, tzv. HDR obraz, anebo skládá dílčí obrazy za špatného světla do jednoho a získá prokreslenou fotku bez šumu. Technologie HDR je dnes ve fotomobilech dokonalá. Takový Google Pixel LX skládá až devět dílčích fotografií do výsledného obrázku, to vše na pozadí, aniž by uživatel vnímal nějaké zdržení. Moderní fotoaparáty také dovedou HDR zpracování, ale je to časově náročná a tudíž zdržující operace a málo kdo to používá. Pokud jde o odstranění šumu, tam ty výsledky ještě narážejí na problémy s ostrostí, ale to je otázka jistě velmi dohledné doby, kdy se vše podaří vyřešit.
Pod tlakem fotomobilů dostává klasický fotografický průmysl velmi nepříjemné rány. Ve výsledku to ovšem nehraje zas tak moc velkou roli: fotí se víc než kdy jindy, historie nezaznamenala takový boom obrazového sdělení, jakého jsme svědky a účastníky. V té záplavě zapomínáme na prostinkou skutečnost, že žádná digitální fotografie fyzicky neexistuje: jsou to jenom číslíčka a ta je potřeba interpretovat: na obrazovce monitoru nebo televizoru, na displeji mobilu, promítnout datovým projektorem. A taky vytisknout. To poslední je dnes vůbec nejméně používaná interpretace. Z těch doslova miliard fotografií se podoby fotografie na pevné podložce (už dávno to není papír) dočká jen promile promile. Ještě před deseti lety všechny firmy z fotografické branže nabízely samoobslužné kiosky. Že jako že přijdete do samoobsluhy a hned u vchodu bude kisna a vy tam vrazíte kartu s fotkami a platební kartu a za pár korun vám to vysype pevné kopie. Technicky to funguje skvěle, ekonomicky to umřelo.
Lidé přestali používat fotografii ke zvěčnění, k zastavení času – fotografie se stala součástí komunikace a nikomu nevadí, že nezůstane na věky. Vyřčená slova si taky nezaznamenáváme na magnetofon. Milióny lidí dneska fotí a jen hrstka z nic bude mít za dvacet, třicet let fotky svých malých dětí. Oblíbené jsou fotoknihy, zaplaťpánbu za ně. Díky jim se jednou dozvíme, jak ten nás svět vlastně vypadal.
Třeba není o co stát…