Geniální Junk Head

Druhý den festivalu Future Gate se v pražském kině Lucerna promítal japonský film Junk Head. Jde nikoli o dnes obvyklý počítačem generovaný  animáč, je to klasický loutkový film, jak ho dělal Trnka. Jeho tvůrce Takehide Hori ho loni dokončil po sedmileté práci, obsahuje 140 tisíc záběrů opravdu loutkového filmu, to znamená – žádný počítač, ale triková kamera a pohnout ručičkou, expozice, pohnout, expozice, jak se to dnes už vůbec nedělá, protože to nikdo už neumí (Hori se to musel naučit) a nikdo by na to neměl nervy (jenom Hori). Vše vymyslel, navrhl, vytvořil, vy-animoval, zrodilo se cosi naprosto geniálního a on sám to bude těžko napodobovat, jakkoli slibuje, že je to první díl trilogie.

Je to příběh člověka – výzkumníka z doby, kdy lidstvo ztratí schopnost reprodukce, nač taky, když jsou lidé nesmrtelní. Výzkumník se dostane do podzemí kde žijí lidmi kdysi stvořené bytosti. Podotýkám, že story sama je dejme tomu OK, ale to je fascinující je vizualita celého filmu. Jsou to přiznané loutky s makabrózním prostředí- ještě detail – figurky mluví japonsky a s anglickými titulky to působí velmi dobře.

Ano tento film není takříkajíc pro běžného diváka a musím přiznat, že i já coby divák otrlý a znalý sci-fi fimů od němého Bucka Rogerse počínaje, byl jsem tou změtí dějů, honiček hnusných všežravých potvor a pádů do propasti po půlhodině znaven, a ono to trvá 101 minut. Úžasné podívání to je vb každém případě, musí se to brát jako artefakt a ne úplně jako příběh. Kdo je fanda sci-fi, neměl by váhat a dílo si obstarat. Na Fantasia Film Festival v Montrealu dostala původní krátká verze cenu za nejlepší animovaný film a získal cenu Golden Stork loni na evropském festival fantastického filmu ve Štrasnburku. Upřímně, v podstatě je slabý trailer fillmu – je to takový mišmaš a není v tom ta groteskně makabrózní atmosféra, kvůli které někdo vzpomíná na Giegera, ale spíš na Bosche. A samozřejmě na našeho geniálního Jiřího Švankmajera. Pro mě je Takehide Hori Bůh.