Zastavení nad románem Fiasko od Stanislawa Lema

Onehdy mě František Mrož Novotný připomněl Lemovo Fiasko. Román jsem nečetl. Objednal jsem si ho na antikvariátu Avionu a v podstatě druhý den mi do boxu Zásilkovny dorazil v podstatě fungl nový, tedy zjevně nečtený výtisk knihy z edice Kapka (miluju!). Takže pár poznámek.

 Stanislaw Lem je jeden z autorů, kteří mě přitáhli ke sci-fi. Jeho Astronauti mě uchvátili… po létech jsem zjistil, jak šílená je to komunistická agitka. Totéž Mraky Magellanovy, s ilustracemi Teodora Rotrekla. Vypečená je kapitola Komunisté a taky United States Stellar Force – v ní najdou cosi jako ISS s mrtvými Američany a zásobou vodíkových bomb. V Polsku to vyšlo 1955, u nás o tři roky později. Ale zase, agitku třináctiletý kluk nevnímal, hltal mezihvězdnou cestu. Zklamání přišlo až s Planetou Eden, česky 1960. To už nastoupil Lem – filosof. V jistém smyslu Fiasko, jeho poslední dílo roku 1987, na Planetu Eden navazuje.

Nechci se tu pouštět do nějakých rozborů. Čistě v rámci SF dílny je upozorním na Lemův autorský trik.

Mistrovsky ovládá technologii hard-core sci-fi. Podrobností popisu i nasazením dramatické situace mi Fiasko na několika místech připomnělo Weirova Marťana. Do toho vkládá filosofické úvahy. Dnes mě zajímají úvahy, když mi bylo patnáct, přeskakoval jsem je. Dále mě zajímá, jak je Lem myšlenkově konzistentní. Princip Fiaska je v podstatě stejný jako v Planetě Eden – že se prostě s eventuálními jinoplanentníky nejde domluvit.

Ať už mě Lem naočkoval nebo ne, i já si to celoživotně myslím. Nicméně, Fiasko mě popíchlo nebo snad naštvalo… Myslel jsem si totiž, že jsme vlastní pílí došel k myšlence, že nedochází ke kontaktu prostě proto, že civilizace v „kontaktuschopném stádiu‟ je časově omezená a že se prostě nedá „okno kontaktu‟ zesynchronizovat. To stádium je časově omezené, z hlediska časových rozměrů vesmíru je to jen kratičké zajiskření.

Ono tedy v tom Fiasku je vůči této tezi nesrovnalost, protože tady se lidi ze Země k jiné civilizaci fyzicky přiblíží a ke kontaktu tedy dojde: jakmile se to podaří jedněm, muselo by se to podařit jiným. Na tomto principu je založena moje myšlenka „kosmické kladky‟, tedy vize zařízení, které není založené na principu pohybu v prostoru, ale je na principu pohybu mimo prostor a čas. Že civilizace dojde k objevu „kladky‟ a tím vstoupí do jakéhosi klubu těch, kdo kladku už mají.

Zpátky k Lemovi. Zatímco já jen planě dumal, on to precizně vyargumentoval. Holt, byl to Velmistr a jsem rád, že jsem se mohl jeho myšlenkami po letech zase pokochat.