Závody robotů

Je to přesně pět týdnů, co jsem tu psal o bojovém turnaji robotů. Konal se v čínském Šen-čenu. Šlo o sérii zápasů typu MMA, kdy do sebe dva soupeři buší hlava nehlava v drátěné kleci, dokud jeden nepadne.

Dnes to bude zase o robotech a taky o Číně. Když roboti, tak Čína, dneska je to prostě tak. V Pekingu se konal už druhý ročník Světových her humanoidních robotů. Hry skončily minulou středu. Dodám ještě, že to nebyla jen čistě čínská záležitost, tak smutné to přece jen není. Přes šest set týmů ze šestnácti zemí to předvedlo přes dva tisíce robotů. Závodili v rozmanitých sportovních i nesportovních disciplínách. Možná jste je zahlédli ve zprávách. Jistě mi uvěříte, že mě roboti mimořádně zajímají. Zájem médií mě potěšil. Všiml jsem si, že se ve zpravodajství hodně často objevovala videa, na kterých robot upadl, narazil do zdi, spadl z bedny a museli ho odnášet na nosítkách. Kdepak, nebudu se nad tím pohoršovat. Není to nic nového. Že robot běžel rychleji než Usain Bolt? To je pěkné, ale že si natloukl kokos, to budí největší zájem.

Vzpomněl jsem si na Cité de l´Automobile. To je automobilové muzeum v Alsaském městě Mylhúzy. Zřejmě nejlepší sbírka na světě, musíte vidět. Zaujala mě maličkost: měli tam v koutku obrazovku a na ní pořád dokola promítali záběry ze starých automobilových závodů. Jenom bouračky. Auto jede a bum, vyletí do vzduchu. Auto jede a bum, narazí do stromu. Jede a začne dělat kotrmelce. Lidi na to koukali a řezali se smíchy. Mě při tom tuhla krev v žilách. Představoval jsem si ty lidi za volantem, jaké to asi bylo vysekat se v autě bez střechy, o nějakých pásech ani pomyšlení, za zády bandasku s dvaceti litry benzínu… A lidi se smáli a smáli.

Zpátky k těm robotům. Robot běží a bum, narazí do zdi. Nebo spadne z bedny. Vypadá to komicky a právě kvůli tomu to editoři dávají do zpravodajství. Taky se tomu nedokážu smát, jako jsem se nesmál v tom muzeu automobilů. Oni ti roboti padali, ale hlavně že běhali a skákali a dělali to docela sami, nikdo je neřídil. V roce 1942 americký spisovatel Isaac Asimov vymyslel tři zákony robotiky. První zněl: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo. Kdybych se inženýrů z těch robotických týmů zeptal, jestli má některý z těch dvou tisíc robotů v sobě zakódované Asimovovy zákony robotiky, smáli by se. Asi tak, jako se lidi smějí autu v kotrmelcích nebo robotovi s natlučeným kokosem. Smáli by se mé naivní otázce.