ZLATÁ PATESÁTÁ: Kupované hračky

Před časem jsem tu psal o hračkách samo domo, tedy dětmi vyráběných. S čím jsme si hráli v padesátých létech?

U tohoto tématu asi vydržím na několik pokračování, protože mi čtenáři jistě mnohé hračky té doby připomenou. Takže výkop: Samozřejmě že to byli sádroví vojáčci. Obvykle to byli vojáčci ve funkcích nebojových, tedy voják kráčející, voják v pozoru stojící. Výjimkou byl voják s kulometem. Později jsem se divil, proč je to kulomet typu Maxim, s vodním chladičem hlavně. A ještě později jsem se dozvěděl, že původně to byli vojáčci wehrmachtáčci, těm se po válce trhaly hlavičky a nahrazovaly se hlavičkami s přilbami nového režimu.

Mnohem později jsem se dozvěděl o dlouhé tradici výroby vojáčků tohoto typu. Nebyly ze sádry, to se jim jen tak říkalo. Vyráběla je firma Elastolin – německá, tudíž jsou stovky typu nacistických vojáčků (včetně Hitlera) a o válce stačilo jen změnit hlavu s charakteristickou přilbou a přemalovat uniformu.

Další militární hračka byla puška špuntovka. Byla to, pokud si dobře pamatuju, dvouhlavňovka, skutečně se špunty připevněnými k hlavni provázkem. Zbraň se natáhla, uvnitř byly písty, ty po stisknutí spouště vyrazily špunty ven a udělalo to ránu.

Po celou dobu bolševického režimu – až do převratu a po převratu dodnes, pokud vím, se vyráběl stejný typ plechového autíčka na klíček – americký džíp. Po válce byl v barvě khaki s bílou hvězdou na kapotě, pak samozřejmě se odamerikanizoval. U sousedů na venkově měli dokonce šlapací auto – džíp, bohužel rozbité. Já měl taky šlapací auto, ale jenom tříkolové, s převodem jako tříkolka (potupa!) a s mizerným volantem, který se ulomil a musel jsem auto řídit jakýmsi kovovým střepem, který z volantu zbyl.

Když jsem si četl díl o podomácku vyrobených hračkách a přišel na reaktivní lodičku z dřevěného kolíčku, vzpomněl jsem si na skvělou plechovou lodičku, také s reaktivním motorem. Uvnitř lodičky je miniaturní kotlík napojený na dvě trubičky. Po zapálení svíčky se v kotlíku vaří voda. Vznikající pára expanduje a vytlačuje vodu trubičkami ven, což lodičku pohání kupředu. Tím se v trubičce vytvoří podtlak, který natáhne novou vodu, ta se opět ohřeje, a cyklus se neustále opakuje

Pro tentokrát a skončím koloběžkou. Přirozeně že jsem měl koloběžku, s chromovými blatníky a odpruženým předním kolem. Co jsem ale nikdy neměl a jiní kluci měli, to byla koloběžka s bantamy, tedy s nafukovacími koly. To byla velká frajeřina a kdo takovou koloběžku čili kolobu měl, byl na ni velmi hrdý.