Také pérové boty vyžadují údržbu – vždyť je to důmyslné technické zařízení, vynalezené profesorem Karasem! V reálném čase jsem se dostal na obrázek číslo 2015, takže limitní hodnota 222 je na dohled. A taky 15. květen. Doufám, že uslyším aspoň kousek realizovaného audio Péráka dřív, než se potkáme ve tři odpo na Světu knihy, kde
V dnešním pokračování se rodí vztah Péráka a slečny Markéty. Vztah do značné (skoro absolutně) jednostranný. Slibuji další vývoj – v sérii jsem už u čísla 208 a to je opravdu hodně daleko! Také audio – Pérák by už měl být sestavený dohromady. Ostatně, blíží se 15. květen a ten mám v diáři jako den,
Jsme v třetině první stovky – a v neděli jsem dokončil dvousté pokračování Pravdy o Pérákovi, exkluzivní knihy, kterou chystám vydat… až to bude, tak to bude. Zároveň vrcholí dokončovací práce na audiocomicsu Past na Péráka (režisér Jakub Tabery), bude představen na Světu knihy v Praze, 15. května v 15 hodin – pokud tam v
Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? Pak dlouho nic – a vzpomenu na sportovní střelnice. Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale tápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde
Posledně jsem tu tvrdil, že jsem skončil s kreslením očí esesáků a vida, na dnešním pokračování mají Pérákovy oběti taky oči. V práci na chystané knize se už blížím metě 200 obrazů a v jednom z posledních dílů mám taky oči… Bude mě za to někdo kamenovat? Podstatné je, že pokračují práce na audio Pérákovi a
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Pokud ale něco bylo lepší – rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády – červená a žlutá – se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
V prostorách Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově začal pan režisér Jakub Tabery realizovat můj audiocomics Past na Péráka. Pozvali mě tam v úterý na půl jednou po obědě. Myslel jsem, že to omrknu a za půl hodiny vypadnu (abych doma kreslil Péráka), jenže z toho byly čtyři rozhovory s novináři (včetně České televize,
Ve vývoji mého cyklu má tento díl velký význam. Nastupují do něho dvě důležité figury, kačeři Edvard a Viktor. To jsou v jistém smyslu NPC, Non Playng Characters – ve válce, ve sporu Péráka a esesáků. Jsou to kačeři, ptáci. Mají své zájmy. Nicméně jejich sympatie je spíše na straně Péráka, ale zase ne tak
Třicet, to je docela jubileum… onehdy jsem se dostal přes limit sto sedmdesát! Ale všechno přijde, všechno bude… Musím ale říct, že tento díl je mi mimořádně milý, že tady jsem chytl ten druh morbidního humoru… zkrátka, tohle je zatím moje oblíbená. Taky chlapeček (ještě nemá jméno, o tom povykládám později) má své tři vlasy
V pátek jsem byl s Jiřím Knéblem (viz jeho web Woleschko) v OC Chodov na Spasiteli. Už jsem tu psal o románu Andy Weira, poprvé, když jsem měl knihu rozečtenou, brzy na to recenzi, bezvýhradně nadšenou. No a teď jsme se dočkali filmového zpracování. Opisuji z ČSFD, režie Phil Lird a Christopher Miller podle scénáře
