Jsme v třetině první stovky – a v neděli jsem dokončil dvousté pokračování Pravdy o Pérákovi, exkluzivní knihy, kterou chystám vydat… až to bude, tak to bude. Zároveň vrcholí dokončovací práce na audiocomicsu Past na Péráka (režisér Jakub Tabery), bude představen na Světu knihy v Praze, 15. května v 15 hodin – pokud tam v
Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? Pak dlouho nic – a vzpomenu na sportovní střelnice. Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale tápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde
Posledně jsem tu tvrdil, že jsem skončil s kreslením očí esesáků a vida, na dnešním pokračování mají Pérákovy oběti taky oči. V práci na chystané knize se už blížím metě 200 obrazů a v jednom z posledních dílů mám taky oči… Bude mě za to někdo kamenovat? Podstatné je, že pokračují práce na audio Pérákovi a
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Pokud ale něco bylo lepší – rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády – červená a žlutá – se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
V prostorách Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově začal pan režisér Jakub Tabery realizovat můj audiocomics Past na Péráka. Pozvali mě tam v úterý na půl jednou po obědě. Myslel jsem, že to omrknu a za půl hodiny vypadnu (abych doma kreslil Péráka), jenže z toho byly čtyři rozhovory s novináři (včetně České televize,
Ve vývoji mého cyklu má tento díl velký význam. Nastupují do něho dvě důležité figury, kačeři Edvard a Viktor. To jsou v jistém smyslu NPC, Non Playng Characters – ve válce, ve sporu Péráka a esesáků. Jsou to kačeři, ptáci. Mají své zájmy. Nicméně jejich sympatie je spíše na straně Péráka, ale zase ne tak
Třicet, to je docela jubileum… onehdy jsem se dostal přes limit sto sedmdesát! Ale všechno přijde, všechno bude… Musím ale říct, že tento díl je mi mimořádně milý, že tady jsem chytl ten druh morbidního humoru… zkrátka, tohle je zatím moje oblíbená. Taky chlapeček (ještě nemá jméno, o tom povykládám později) má své tři vlasy
V pátek jsem byl s Jiřím Knéblem (viz jeho web Woleschko) v OC Chodov na Spasiteli. Už jsem tu psal o románu Andy Weira, poprvé, když jsem měl knihu rozečtenou, brzy na to recenzi, bezvýhradně nadšenou. No a teď jsme se dočkali filmového zpracování. Opisuji z ČSFD, režie Phil Lird a Christopher Miller podle scénáře
Na scéně je první wunderwaffe nasazená proti Pérákovi. Slibuji, že jich bude mnohem víc. Pérák je přece superhrdina a jak se s ním má SS generál Sturm srovnat jinak, než přes zázračnou zbraň. Zároveň ale pokračují přípravy na natáčení audiocomicsu Past na Péráka. To už tady vykládám půl roku, ale teď jde do tuhého: 7. dubna,
Kde začít? Nevzpomenu si na první setkání s autem. Na to si nevzpomene asi nikdo. Začnu tedy benzínovou pumpou. Ve Slapech nad Vltavou, kde jsme tehdy bydleli, stála benzínová pumpa. Tak krásná, že bych ji dnes chtěl mít tady v pokoji jako sochu. Kousek od dodnes existujícího hostince U Neužilů měl drogerii pan Domes. Po
