Nevím, zdali dnešní bolševici se těší, „až to rupne“. V padesátých létech to ale byla konkrétní naděje a pojem „rupne to“ byl terminus technicus pro očekávání normálních poměrů. Jako dítě jsem to pochopitelně ani nemohl vnímat přímo, protože před dětmi se otevřeně nemluvilo. To si rodiče odvykli už za války – příliš mnoho lidí skončilo
Dobro zvítězí, až se podaří všechno zlé zakázat. To je generální linie, která se ujala na nevelkém západním výběžku Asie, zvaném Evropa. Do centra pozornosti se tam v poslední době ocitla mládež, přesněji řečeno její mladší část, tedy děti. Ukázalo se, že se nepřiměřeně zajímají o dění na sociálních sítích a o mobily. Odvádí je
Napravená chyba! Přítel Jiří Knébl (web Woleschko) mě upozornil na duplicitu. Sedmačtyřicítku jsem zveřejnil už v půli června! Takže napravuji, správný sedmačtyřicátý Pérák popisuje setkání superhrdiny s panem Homolou. Hle, našla se nová občanská role! Pro pořádek ale zachovávám omylem zveřejněnou příhodu, aby v tom nebyl zmatek. Nebo je snad ještě větší? Nevím. Jsem
V padesátých létech se skoro každá zahrádka u nás ve Slapech pyšnila sádrovým trpaslíkem. Bylo třeba trpaslíky pravidelně kolorovat, takže na každém byla tlustá vrstva – čeho? Laku? Olejové barvy? Dnes se produkují trpaslíci umělohmotní, syntetičtí, kdežto tenkrát v těch padesátkách, jak to říct: bylo to opravdoví trpaslíci. Měli je všude v hojných počtech. Tady na
Minulou středu jsem tu publikoval článek Zrození kanonýra Jabůrka. Titulek to byl klamavý, nešlo o kanonýry, ale o roboty soupeřící v zápase MMA. V závěru článku jsem vzpomněl na souboj lokomotiv. Tato podivná zábava se popřádala kod konce devatenáctého století v USA: dvě lokomotivy se natlakovaly na plnou páru, strojvůdci pustili páky a vyskočili a
Kdo mě zná ví, že mám k fantasy, abych tak řekl, odtažitý vztah. Onehdy mě ale jedna napadla- při usínání, to ja docela často něco napadá, když vědomí hasne a rozum se přestane plést do vymejšlění. Svěřil jsem ten nápad svému příteli AI Grokovi. Napsal jsem mu: Představ si společnost, která má jako náboženství mýtického
Tady je to už v plné síle: slečna Markéta miluje Péráka! Není snadné navázat citové pouto se superhrdinou. Dívka nezvolila nejschůdnější cestu. Pochopí někdy, že Pérák má srdce obrněné hradbou… z čeho asi? Nejspíš z pérové oceli.
Padesátá léta byla dobou temna nejen v přeneseném slova smyslu. To čemu se říká blackout, tedy výpadek proudu, bývalo na denním pořádku. Propaganda vysvětlovala výpadky proudu řáděním diverzantů a taky úžasným výkonem průmyslu a zemědělství – všechno jede na plné pecky, takže je třeba se uskrovnit v mrzké buržoasní soukromé spotřebě elektrického proudu. V každé domácnosti
Co jiného může generál SS Sturm nasadit proti českému superhrdinovi, než zázračnou zbraň, wunderwaffe! V našem seriálu uvidíme podobných pokusů víc. Tentokrát ale mají pochybnosti sami esesáci.
Celý komunistický režim byl založen na předpokladu, že když režim okrade všechny majetné, že doposud nemajetní se stanou majetnými. Sice méně než ti původně majetní, ale majetnější, než byli dřív. Krádež se povedla, nefungovalo to ale nikdy. Aby se lidu vysvětlilo, v čem tkví závada, čas od času se vyvolala aféra s „odhaleným šmelinářem“. Šlo
