Začínám druhou desítku. Jak na to koukám, je to „ranný Pérák“… Postupně hledám techniku, řeším písmo… Mám v úmyslu udělat 222 Péráků a pak z toho udělám VELKOU KNIHU O PÉRÁKOVI v nákladu 222 kusů a budu ji prodávat… kdo si ji zaslouží a bude ji chtít. Bude to VZÁCNÁ KNIHA. Až dodělám 222tého Péráka,
Vše co nějak souviselo se Západem a s Amerikou obzvlášť bylo za mého dětství na pranýři, tabuizováno a pronásledováno. Žvýkací guma byla pokládána za symbol amerikánského Satana. V padesátkách se u nás ve Slapech reálně vzato nedala sehnat. Hledali jsme náhradní řešení. Někdo žvýkal vosk. Taky jsem to zkusil. Hned první pokus ukázal, že je
Do literárních recenzí, nedejbože kritik, se pouštět nebudu. Omezím se na pár poznámek o literárním řemesle. Potýkám se s ním celý život a zajímá mě, jak se s ním vyrovnávají jiní. Například Jonas Jonasson, švédský mistr groteskního humoru, dobře známý i českému čtenáři. Jeho prvotina Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel měla okamžitý
Druhou desítku máme uzavřenou! V Pérácích pokračuji a ani se neptejte, jak daleko jsem došel. Jsem hluboko v roce 2027. Zabírám se myšlenkou, že z Péráků vznikne album, to že vydám v omezeném nákladu jako parádní vázanou knihu na krásném papíru. Pérák si to zaslouží!
Dětství jsem prožil ve vesnici Slapy u Prahy, od mého necelého jednoho roku až do roku 1953 jsme tu bydleli na kopci zvaném Na Vyhlídce, nedaleko kostela. Z okna je vidět silnice do sousední vesnice Buš. Tudy přicházely pohřební průvody, vpředu kráčela muzika, místní občané. Na inštrumentech měli klipsny s notami. Nebožtíka očekával vykopaný hrob
Mám zase čas na kreslení, s Pérákama jsem přes týden zase pohnul a celkem už jich je 63. Kdo ví, třeba z toho jednou bude něco jako album. Zatím si s určením hlavu nelámu. Pérák jede, s ním i zamilovaná slečna Markéta, opatrný pan Homola, svině Prisera, a samozřejmě generál Sturm. Nesmím zapomenout na chlapečka
Těžko říct, kdy do dětského světa vstoupila politika. Já ji vnímal hlavně ze stránek Dikobrazu, humoristického týdeníku, kam tak hezky maloval Antonín Pelc krvavého psa Tita na Trumanově řetězu. Pelc byl v zásadě slušný člověk a záhy toho nechal a jeho místo zaujal další kreslíř, Lev Haas. Vnímal jsem to jako politiku? Byly to srandovní
Už dlouho jsem žádného nového Péráka nenakreslil (mám forotu hluboce do druhé poloviny roku). Musím tento týden ještě něco dodělat a pak se zase pustím do práce. Zkouším totiž formát jaký jsem ještě nedělal: chci zkombinovat kresbu a sazbu: není to comics v pravém slova smyslu, ale hodně se to tomu podobá. Až se k
Blíží se konec roku… Teď mě napadá, že toto je poslední Pérák roku 2025! Byla to novinka a už ji tady dělám čtvrtý měsíc (poprvé to bylo 8.9.) Mám docela velkou forotu.. a můj rekord bylo čtyři Péráci za jeden den. Měl jsem ale pauzu (třebaže ne úplnou: pro aukci spolku Havloids jsem udělal kalendář, to bylo
Ve svém principu byly Vánoce v padesátkách stejné jako jsou dnes… jen pod stromečkem toho bylo míň (násobně). Pamatuji si na moje první vánoce, když mi byly tři, tedy v roce 1948: dostal jsem dřevěné figurky Indiánů a k nim náležel stan. Taky dřevěný. Hračka na mě udělala velký dojem, protože o dalších vánocích
