S publikováním Péráka mám trochu špatné svědomí Omluvou mi budiž, že jsem naplno pracoval na publikaci Pravda o Pérákovi a skutečně všech 222 epizod je hotovo. Nezbývá než dokončit vstupní kresby (představení osob a situace), jelikož pořád ještě jsou lidí nepolíbením poznání, kdo byl Pérák a jaké byly jeho skutky. Navíc, na serveru Audiotéky je už v
V díle o sodovkách jsem se zmiňoval o těsnicích gumičkách uzávěrů sodovek Zátka. Psal jsem, že jsme si z nich cosi vyráběli a že už nevím, co to bylo. Určitě to byla nějaká hračka „samo domo“ – ten výraz ovšem je novější, tehdy se, myslím, nepoužíval. Ano, v prodeji byly hračky a snad existovala hračkářství,
Také pérové boty vyžadují údržbu – vždyť je to důmyslné technické zařízení, vynalezené profesorem Karasem! V reálném čase jsem se dostal na obrázek číslo 2015, takže limitní hodnota 222 je na dohled. A taky 15. květen. Doufám, že uslyším aspoň kousek realizovaného audio Péráka dřív, než se potkáme ve tři odpo na Světu knihy, kde
V dnešním pokračování se rodí vztah Péráka a slečny Markéty. Vztah do značné (skoro absolutně) jednostranný. Slibuji další vývoj – v sérii jsem už u čísla 208 a to je opravdu hodně daleko! Také audio – Pérák by už měl být sestavený dohromady. Ostatně, blíží se 15. květen a ten mám v diáři jako den,
Jsme v třetině první stovky – a v neděli jsem dokončil dvousté pokračování Pravdy o Pérákovi, exkluzivní knihy, kterou chystám vydat… až to bude, tak to bude. Zároveň vrcholí dokončovací práce na audiocomicsu Past na Péráka (režisér Jakub Tabery), bude představen na Světu knihy v Praze, 15. května v 15 hodin – pokud tam v
Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? Pak dlouho nic – a vzpomenu na sportovní střelnice. Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale tápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde
Posledně jsem tu tvrdil, že jsem skončil s kreslením očí esesáků a vida, na dnešním pokračování mají Pérákovy oběti taky oči. V práci na chystané knize se už blížím metě 200 obrazů a v jednom z posledních dílů mám taky oči… Bude mě za to někdo kamenovat? Podstatné je, že pokračují práce na audio Pérákovi a
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Pokud ale něco bylo lepší – rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády – červená a žlutá – se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
V prostorách Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově začal pan režisér Jakub Tabery realizovat můj audiocomics Past na Péráka. Pozvali mě tam v úterý na půl jednou po obědě. Myslel jsem, že to omrknu a za půl hodiny vypadnu (abych doma kreslil Péráka), jenže z toho byly čtyři rozhovory s novináři (včetně České televize,
Ve vývoji mého cyklu má tento díl velký význam. Nastupují do něho dvě důležité figury, kačeři Edvard a Viktor. To jsou v jistém smyslu NPC, Non Playng Characters – ve válce, ve sporu Péráka a esesáků. Jsou to kačeři, ptáci. Mají své zájmy. Nicméně jejich sympatie je spíše na straně Péráka, ale zase ne tak
