Vertigo je blbost

Ano, píšu o filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1958. U nás asi neběžel v normální distribuci, kdyby ho nasadili začátkem šedesátých let, určitě bych ho viděl: tehdy se chodilo na každý americký film už proto, že se skoro žádné do distribuce nedostaly a když, tak to byly vždycky vynikající kusy (nemyslím to ironicky.

Takže Vertigo neboli Závrať. Na ČSFD to má 84 %, vysoké ocenění. Celý život slýchám, že je to Hitchovo veledílo. Až teď jsem se dostal ke zkouknutí a řečeno s klasikem, zde stojím a nemohu jinak, je to strašná blbost.

Slogan zní, že je to „mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob.‟ V pravidelné anketě britského měsíčníku Sight & Sound bylo v roce 2002 vyhlášeno druhým nejlepším filmem všech dob (po Občanu Kaneovi). Jde v podstatě o detektivku. Hrdinou je ex-policista (hraje ho James Stewart), který musel od policie odejít kvůli tomu, že ho postihla chorobná hrůza z výšek (v úvodu spadne ze střechy, přežije, jeho kolega policajt se zabije – jedna ze tří dramatických scén dvouhodinového filmu). Jeho kamarád ho požádá, aby dohlédl na manželku, že je divná, že se chová divně.

Dejme tomu, že by bývalý policista měl žaludek na špehování manželky svého přítele, fuj, ale: dejme tomu. Brzy se ale ukáže, že manželka ani nemá milence, ani nechodí do kokainového doupěte, jenom že chodí po hřbitovech a galeriích. Nekonečné desítky minut sledujeme Stewarta, jak předstírá řízení auta (zadní projekce dnes vypadá groteskně). Je to šílená nuda. Asi tak v půlce druhá dramatická scéna (nechci spoilovat pro případ, že byste se chtěli ujistit, že jsem úplný idiot a taky se na Vertigo podívali). Pak zase pekelná nuda a úplně na konci třetí dramatická scéna.

Je to žánrově detektivka. Ta inzerovaná mysterióznost spočívá v tom, že se všichni chovají jako idioti. V závěru je to opodstatněno „spiknutím‟. Ale stejně: zmíněná žena, kterou Stewart leduje, by musela být slepá jak patrona, kdyby si nevšimla, že za ní s odstupem dvaceti metrů slídí šestimetrová limuzína velká jako kráva. Nota bene, že pak zaparkuje přes ulici místa, kam dotyčná zastavila se svým autem a šla do galerie nebo na hřbitov. Nemohu spolknout ani to, že se drsný bývalý policista ve zralém věku zamiluje do sledované osoby asi takovým tempem, jako když dáte hořící sirku ke kostičce podpalovače PePo. Absolutní výsměch zdravému rozumu je rozuzlení, které nechci prozrazovat. Ony ty klasické detektivky ve stylu Agathy Christie taky stojí na složité kombinaci a viník se nakonec v kruhu svědků přizná a nechá se odvést policií (v době trestu smrti). Ale tohle je kombinace jako by budovaná na rok dopředu ve stylu, že když tohle tak pak tamto a do toho zase něco jinýho a stane se támhle to a ve výsledku detektiv dostane závrať.

Teď si můžete myslet, že blbnu, ale ne. Ono je to opravdu takhle blbé a jenom že je to klasik Hitch, zřejmě všichni chodí a říkají „och‟ a „ach‟, jaká mysterióznost.

Za shlédnutí z klinického to snad stojí. Já si tedy u toho čet, abych nekonečnou sledovačku přežil. Hezké podívání je na San Francisco padesátých let s poloprázdnými ulicemi a hojností parkovacích míst. Na plátně uvidíte hezké elegantní lidi. Prkenně chodí sem a tam a říkají nezajímavé věci. Je to trochu jako v muzeu voskových figur. Dívejte se a na nic se neptejte, jako třeba kde asi má chlap vyhozený od policie peníze na takový byt a jak si může dovolit jen tak pozvat ženskou do restaurace určené pro horních ne deseti, ale tak asi dvou tisíc. Kim Nowak taky stojí za podívání (hraje tu dotyčnou). Má krásné oči a maskéři pracovali šikovně, aby vytvořili zdání, že jednou je to jedna a podruhé jiná ženská. Ale detektiva by asi sotva popletli.

Funguje to jenom ve filmu, který je úplná blbost a ta teď figuruje pod hlavičkou „mysterióznost‟.

PS: Nemotal bych se do toho. Nemám potřebu recenzovat, co přece víte. Ale tohle je absolutně legendární film a berte text jako výraz úžasu nad tím, jak se něco může stát legendou, aniž k tomu byl jakýkoli reálný důvod.

Přece jen ještě něco: Ke stavbě příběhu. Rozuzlení je opravdu extrémně stupidní. Aby to ale nebylo tak strašné,  těsně před finále ho Hitchcock prozradí. Jako že ho někdo napíše na papír a přečte nahlas a pak ten papír zahodí. Věřte mi, tohle tam skutečně je. Vypravěčsky je to ale chytré a kdo snad sleduje moji SF dílnu, měl by o tom pouvažovat. Je dobré dopředu překvapení připravit. Štenář či divák si pak řekne, no jo, dyť přece už před tím…

Tak přece jen něco dobrého na legendě zvané Vertigo je.