Blíží se konec roku… Teď mě napadá, že toto je poslední Pérák roku 2025! Byla to novinka a už ji tady dělám čtvrtý měsíc (poprvé to bylo 8.9.) Mám docela velkou forotu.. a můj rekord bylo čtyři Péráci za jeden den. Měl jsem ale pauzu (třebaže ne úplnou: pro aukci spolku Havloids jsem udělal kalendář, to bylo
Ve svém principu byly Vánoce v padesátkách stejné jako jsou dnes… jen pod stromečkem toho bylo míň (násobně). Pamatuji si na moje první vánoce, když mi byly tři, tedy v roce 1948: dostal jsem dřevěné figurky Indiánů a k nim náležel stan. Taky dřevěný. Hračka na mě udělala velký dojem, protože o dalších vánocích
Nezlobil jsem, dostal jsme tedy taky dárky, parádní kabát, teplé rukavice a triko s dlouhými rukávy a rolákem. Ale taky jsem dostal něco moc hezkého od čtenáře, pana M. Špidlena. Poslal mi fotku ložisáku v akci, skvělé dílo vynikající české fotografky Dagmar Hochové! Velká radost a velké díky. Tím to ale neskončilo. Pan F.
O tom, že zastřelí Ježíška, se Santa Claus s Dědou Mrázem dohodli u baru pražského hotelu Diplomat. Byli zajedno, že je ten parchant pěkně sere. „Mázneš ho ty,“ řekl Santa Dědovi. „Chci čistou práci. Bum a prostřelená makovice. Jinak tě v tom nechám lítat.“ Mohl si dovolit povýšený tón. Děda Mráz se chtěl vykroutit. „Věděl
Před čtrnácti dny mě pozvali na chanukovou slavnost. Pravidelně se koná v Riegrových sadech v Praze a že tam bude rabín Jair Jirmejahu Jerochim a taky starosta Prahy Jan Korseska a že jako abych tam vystoupil a pronesl několik moudrých slov. Pánbu s námi a zlý pryč, pomyslel jsem si při čtení zvacího mailu.
V Praze V roce 1953 umřela babička a uvolnilo se místo v pražském bytě. Relativně uvolnilo. Dědeček v roce 1945, ještě za Němců, vzal na byt jistou paní Zajícovou s maličkou dcerou. Přišly o byt při bombardování. „Po válce bude bytů dost, Němci půjdou pryč,“ říkal dědeček. Němci šli, bytů však bylo potom ještě míň,
Předevčírem jsem tu psal o PSYOP a tohle je taková fantasy – legrácka na to navazující. On to možná ne každý pochopí, ale zkuste to… Lacinou slovní hříčku mi prosím promiňte. Nic chytřejšího mě nenapadlo jako titulek ke sci-fi vizi, jak by dopadla První světová válka, kdyby v roce 1914 vstupovalo do válečných operací současné
S Karlem Jeriem dokončujeme obálku pro nové a finální vydání Měsíce mého života. Tedy: Karel ji maluje, já do toho kecám a Karel si to nechá líbit, čemuž se já divím. Ale tak je to zavedené, je to desátá knížka, kterou spolu děláme. V říjnu jsem tu psal o tom, jak jsem ho navštívil v
Toto je za dlouhou dobu nejúspěšnější článek, co jsem měl na Neviditelném psu. Takže mi nedá, abych si ho nedal sem k sobě na stránku. Holt, není to sci-fi ,je to tvrdá realita. Ale sci-fi z toho taky bude, pozítří. Zažili jsme PSYOP, vymývání mozku, to je jasné. Méně jasné až nejasné je, kdo to
