Do obecného povědomí vstoupil americký film Matrix. Předkládá vizi neskutečného světa, ve kterém prý všichni žijeme a netušíme, že ve skutečnosti jsme postavami jakési počítačové hry. Ta složitá iluze kolem nás, to je ten matrix. Někdy se stane, že třeba jednoho člověka potkáte nepochopitelně dvakrát po sobě. To je porucha matrixu. V pátek jsem takovou
Je to otázka komunikační i psychologická zároveň. Uvedu na příkladu, jak to myslím. Představte si, že se něco stane a všichni zajíci ušáci zmodrají a budou po poli pobíhat s kožíšky jako šmolka. Dozvíte se to ze zpravodajství, vezmete fakt na vědomí. Co se stane dál? Nejdřív uvedu, co se určitě nestane: že veřejnost bude
Český stát – bez ohledu na momentální složení vlády – nedovede učit děti, spravovat administrativu, stavět silnice a železnice, provozovat poštu atd. Seznam profesí, ve kterých stát pokazí, na co sáhne, by byl dlouhý. Oblast, ve které ale selhává absolutně, je propagace. Když si usmyslí, že bude něco propagovat, měl by si urazit ruce.
Je to přemýšlení o nemyslitelném, v duchu rozsáhlé studie Hermana Kahna, staré přes padesát let. Pojednává o rovnováze strachu a o vzájemném odstrašení – na tom byl založen poválečný svět, svět studené války. Čtvrtek 24. února ale otočil novou stránku dějin a je třeba brát v úvahu eventuality, jaké by nás dříve nenapadly. Dmitrij
Loni jsem tu vyprávěl o tom, jak budu vyhlížet koledníky a oni že kvůli karanténě nepřijdou. Povídání o rok starší nebylo o nic optimističtější. To byl tenkrát lockdown jako řemen, čísla podle pozdějších měřítek nízká, ale víc jsme se báli. V tomhle ohledu se letošní Velikonoce hodně vylepšily. Po lockdownu ani památky, roušky jenom někde
To zavládl naší částí světa svěží závan euforického vánku, když se ozvalo volání – podprsenky dolů! Je to hodně oslí můstek k dnešku, v naší zemi můžeme odhodit roušky i ve vagónech veřejné dopravy. Já ji tam sice nosit budu, pořád ještě je to tak, že v mém nejbližším okolí aktuálně mají covida tři lidi,
Vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva nesrazí Putina na kolena. Radost mu ale výsledek voleb ve Valném shromáždění OSN určitě neudělal. Je to něco takového, jako kdyby vás vyvedli z restaurace kvůli hulákání, smrkání do ubrusu a krádeže pozlacených lžiček. Takový vyhazov by vás taky nepotěšil. Na druhou stranu ale by se s
Kdysi dávno, v jednom z mých četných zaměstnání, jsem podal zlepšovací návrh. Mimochodem, to nebyl vynález minulého režimu, o zlepšovacích návrzích jsem se dočetl v pamětech Henryho Forda. Zaváděl je ve svých továrnách už ve dvacátých létech. Já tenkrát podal zlepšovací návrh, že by bylo dobré, kdyby byl na záchodech ve firmě toaletní papíru. Dostal
V rozhovoru s Lucií Hrdličkovou v televizí Prima vystoupil Václav Klaus. Vyjádřil se k rusko – ukrajinské válce, k Orbánově znovuzvolení a i politické situaci u nás. Do titulků na zpravodajských serverech se dostal svým uznáním Orbána jako svého jediného politického přítele a válku charakterizoval jako zástupný americko – ruský konflikt, který by měl skončit.
Vyskočil na mne z Twitteru zajímavý postřeh. Dnes je to prý tak, že se vzájemně nenávidí lidi, kteří spolu v devíti případech z deseti shodnou, ale v jednom jsou ve sporu. Neumím to ověřit a do úzkých by se asi dostala i renomovaná instituce zaměřená na výzkumy názorů, kdyby se o to pokusila. Nicméně jsem
