Jeden můj známý utužoval v krizových chvílích nervy, tím, že se upínal k vizi vlaku, tak tomu říkal. „Stojíš na peróně a před tebou je parní lokomotiva, horká, hlučná, smradlavá. Zabírá celý tvůj obzor, nemůžeš vnímat nic jiného než lokomotivu a její vagóny. Pak se rozjede, ještě chvilku hlučí a smrdí. Za chvíli už vidíš
Není to náhoda, že jsem tu zveřejnil – hodně daleko s křížkem od funusu – vánoční povídku. Dostal jsem zadání na vánoční povídku do sborníku Vánocům věnovaného. Závažný to úkol, podjal jsem se ho odpovědně a napsal povídku. Pak mi přišla drobet aktivisticky politická a napsal jsem variantu laděnou spíš sociálně. Ale více mi líbila
Ocelové město je devátá verneovka, kterou jsem převyprávěl. Hned jsem věděl, že bude třeba zásadní zásah – vysvětluju to ve stati o anatomii původního románu (zde). Při práci jsem si vedl deník… nějak jsem na něj zapomněl, takže ho zveřejňuju až teď, takřka po roce. On není spěch, korona zdržela vydání, rukopis je v Albatrosu. 4.4.2020
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem napsal trilogii Milénium. Šlo v ní o to, že půlka obyvatelstva Země prošla genetickou proměnou a v jejím důsledku se na planetu vrátila rasa Umranů. To byla prastará rasa, která na Zemi kdysi žila a zmizela. V podstatě to byli plazi, tihle Umrani. Jestli někdy přejde korona, tak
Hrabal jsem se v archivu a objevil povídku, kterou si hned můžete přečíst. Je založená na skutečném zážitku, před mnoha lety jsem byl s rodinou u moře a opravdu postavil synkovi z písku závoďáka a idiot soused taky postavil synkovi závoďáka – rovnou před čumák toho mýho. No a na tom stojí ta povídka. Má
Potkan, který se chystal vyběhnout k nedalekým popelnicím, měl smůlu. Nemohlo ho napadnout, že nedaleko dřevníku u rodinného domku na kraji obce Zálesí ho přepadne kobra královská. Zhmotnila se ve tmě jako černý dvoumetrový blesk. Zasáhla zvíře za krkem. Nepokládala za nutné plýtvat svým nervovým jedem, kterým dokáže skolit slona a člověka usmrtí za několik
Je to taková revoluce po česku. Jmenuje se to Chcíp Pes a fígl je v tom, že se hospoda prohlásí za cosi jako agitační středisko. Není to hospoda, ale kancelář, veřejný prostor. Mírný protest v mezích zákona, hlavně, aby na nás policajti nemohli. Taky se u nás konají demonstrace. Žádné roušky, žádné rozestupy, jen shromáždění
Dokončuju povídku, ještě nemám název, pracovní název byl Naše Květa nelže. Napsal jsem desítky možná několik set povídek. Každá měla nějaký popud. Někdy to byl vjem, imprese, někdy mě zaujala situace: například moje nejúspěšnější povídka je Největší vodvaz v dějinách svangu; tam mě zaujala absurdita situace, kdy se svět automobilových závodů snaží navýšit bezpečnost a
Je 20. prosince, zažívám pocit sci-fi filmu. Premiér Babiš se ujímá role šéfa očkovací operace – zřejmě se zhroutil dosavadní systém a on doufá, že ho zvládne pevnou rukou. V Anglii se objevila mutace viru a Londýňané opouštějí město. Takhle nějak by ten sci-fi film mohl začínat. Co když je to opravdu biologická zbraň
Stačilo malé uvolnění, dokonce stačilo očekávání malého uvolnění a už čísla letí nahoru a index je nad hranici šedesáti, takže PES je na čtyřce. A to ještě nezačaly pořádně Vánoce, neprojevil se efekt lidmi narvaného Staromáku o mikulášském večeru, jak to byl v jiných městech nevím. Vláda bude dnes rozhodovat, zdali se vrátíme ke stupni
