Můj přítel a literární druh František Novotný pokračuje na Neviditelném psu ve svém mnohadílném eseji po komunistické minulosti, naposledy zde. František se tu nebojí zašťourat do vosího hnízda a vyznal se ke svému odstupu od Charty 77. S jeho pohledem naprosto souzním. Podepisuji jeho konstatování, že „Osobně jsem měl z vystoupení chartistů smíšené pocity a
Byla to všivá doba, ale znáte to, i když je doba sebevíc všivá, vždycky se v ní najde něco dobrého. Moje literární začátky do ní naplno spadají a to dobré, na co rád vzpomínám, jsou osvícení a stateční nakladatelští redaktoři, které jsem tehdy potkal. Vůbec ten první na mé dráze byl Ivan Kruis, bylo to
O víkendu měl Neviditelném psu můj odedávna přítel a druh František Mrož Novotný esej Opět se nikdo nevyhne volbě. S Františkem jsem vždy vysílal na jedné vlně a dvakrát na jedné lodi, jednou na Kornátech a podruhé kolem Korziky. S posláním jeho eseje souzním, pro připomenutí je zde. Nicméně si dvě poznámky neodpustím, už proto,
Tedy, měla by vyjít. Jde o moji dětskou sci-fi knížku Barbora a Zlatý robot. Venku měla být už v dubnu, ale teta korona nám zamíchala karty a všechno bylo jinak. Má to jednu výhodu. Získal se čas a Karel Jerie dodělal spoustu úžasných ilustrací, takže ve výsledku bude knížka mít víc jak dvakrát tolik černobílých
18.4. Máme tu další karanténní víkend. Zdá se mi, že přibylo lidí v lese, že jich nikdy nebývalo tolik na procházkách, jako teď. Moje pozorování jsou samozřejmě vesnická, respektive příměstská. Ptal jsem se našeho starosty, jak je to s nákazou ve Zvoli. Máme jednoho pozitivně detekovaného, je to hasič, nakazil se na jakési hasičské sešlosti
Můžete to sledovat na ČT2 každou neděli od osmi. Ano, v tuhle dobu pravidelně dávají kovbojky. Tam se ta scéna vyskytuje často: padouši v černých kloboucích číhají za městem, načež si natáhnou přes obličeje šátky, přepadnou banku a zmizí. V dnešní době všelijaké myšlenky napadají i lidi kteří se na kovbojky nekoukají. Stojíte před benzínovou
8.4. Středa, začíná skoro letní počasí. Zítra mají platit volnější předpisy, ale už dnes jsem viděl pár lidí bez roušek – pravda, v lese. Na okraji Černík nohejbalové hřiště – plné lidí. Zdá se, že nám otrnuje. Přitom přehledy ze světa nedávají žádný důvod k optimismu. Mluvil jsem s majitelem slušně velkého obchodu. Měl zavřeno,
Je to kraj posledních let Karla Čapka. Měl ve strži nedaleko Staré Huti dům. Dnes je tam několik naučných stezek a myslím, že ta nejhezčí vede k Plechhammeru, ke zbořeništi někdejšího mlýna. Ten je těsně pod provalenou hrází kdysi rybníka – hráz vzala zasvé při povodních v roce 1940.
Kdo z nás věděl, že je v Dejvicích Koněvův pomník? Poptejte se, kdo z vašich známých, zvlášť jsou-li to mladší ročníky, ví, kdo byl Koněv. Najednou, tři čtvrti století po válce a třicet let po skončení ruské okupace Československa, začne bouře kolem pomníku a pak za karantény, kdy se lidé nesmí shromažďovat, pomník odstraní jeřábem
No a vidíte, pan doktor Roman Šmucler je nominant TOP 09 v krizovém štábu a dopustil se úvah o ceně lidského života 1,2 mega korun. Poprask kolem toho je nesmyslný. Tu sumu 1,2 milionu korun má stanovenu Státní ústav pro kontrolu léčiv, ten musí kalkulovat s tím, jakou léčbu si můžeme dovolit. Dnešní medicína dokáže
