Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem napsal trilogii Milénium. Šlo v ní o to, že půlka obyvatelstva Země prošla genetickou proměnou a v jejím důsledku se na planetu vrátila rasa Umranů. To byla prastará rasa, která na Zemi kdysi žila a zmizela. V podstatě to byli plazi, tihle Umrani. Jestli někdy přejde korona, tak
Hrabal jsem se v archivu a objevil povídku, kterou si hned můžete přečíst. Je založená na skutečném zážitku, před mnoha lety jsem byl s rodinou u moře a opravdu postavil synkovi z písku závoďáka a idiot soused taky postavil synkovi závoďáka – rovnou před čumák toho mýho. No a na tom stojí ta povídka. Má
No a vidíte, nakonec to dopadlo úplně jinak. To co jsem tu psal v sobotu je samozřejmě pravda. Povídka musí stát na osobách, na charakterech a situaci. Správná byla i ta idea, že kovidová povídka musí být během epidemie a ne po odeznění, protože pak by to byla normální emzácká story o mimozemšťanech a bylo
Málem jsem zapomněl, tak doplňuju. Zadání bylo téma paměť. Když mi to Ríša Klíčník coby pořadatel řekl, vypálil jsem na něho, že promluvím na téma Paměť jako virus implantovaný lidstvu jinoplanetníky. On se zaradoval, já se zaradoval a teď šlo o to, radost proměnit v čin. Udělal jsem to oslím můstkem, který mi pak rozmetal
Titul Pán moří by měl náležet známému Nemovi, kapitánu ponorky Nautilus. Nemo však zmizel beze stopy neznámo kam. Britský agent James Maukler a jeho kolega inspektor Fix, detektiv Scotland Yardu, mají podezření, že za zmizením kapitána stojí největší padouši devatenáctého století – Virgil Adrian a hrabě d´Artigas, pirát se šlechtickým titulem. Avšak usvědčit je nebude
Doprovodný text k Suchánkově comicsu Děsivé radosti Konec dobrý, všechno dobré Mezi fotografy se pohybuji doslova celý život, nicméně fotografická tématika mi v literární práci unikla. Povídka Konec dobrý, všechno dobré je v tomto smyslu výjimka. Patří k těm povídkám, u kterých si jasně vybavuji prvotní popud, nebo, chcete-li, inspiraci. To jsem takhle seděl u
Má dílo J. Vernea ještě co říct dnešním čtenářům? A pokud ano, v čem je dodnes jeho největší síla? Je v něčem nepřekonaný či nepřekonatelný? Převyprávěné verneovky v edici Verne pro 21. století vyšly v celkovém nákladu 50 tisíc výtisků, Dvacet tisíc mil pod mořem už dokonce ve čtvrtém vydání a ty ostatní ve dvou
S románem Tma se letos čeští čtenáři setkávají již počtvrté. Románu předcházela nejprve pohádka Potíže s elektřinou, později rozšířená na novelu. Pak teprve spatřil světlo světa román, který je nyní považován za Vaše nejlepší dílo. Od prvního vydání prošel příběh změnami, zejména jeho druhá část, jak jste sám přiznal, měla několik konstrukčních vad. Je tohle už definitivní
Pán vzduchu je první ze svazků trilogie Tajemství pěti světadílů (2014-2015). Slovo verneffka přitom vymyslil Ondřej Müller, vžilo se pro adaptace verneovek (2008-2011) vydané Albatrosem (dosud je jich osm), avšak tohle není adaptace. Zde čteme původní práci, i když odlitou ve Vernově stylu. „Snažil jsem se, aby měla všechny náležitosti opravdové verneovky,“ uvádí autor v
Spisovatel Ondřej Neff se posledních několik let ponořil hluboko do díla Julese Verna. Nejprve převyprávěl v duchu moderního pojetí dobrodružného žánru osm klasických verneovek, které nakladatelství Albatros vydalo s nádhernými původními kvašemi Zdeňka Buriana. Pak se pustil do grandióznějšího plánu: píše vlastní trilogii, ve které propojí motivy ze všech známých verneovek. První díl Pán vzduchu
