Věcné kroky podnikané vládou jsou veřejnosti dobře známé a akceptované nebo přinejmenším chápané. Pro rozsáhlé segmenty hospodářského života budou mít zdrcující následky, to je ovšem známo už od začátku pandemie. Nejvíce utrpí cestovní ruch, veřejné stravování, zábava a příbuzné služby. Jak mnoho, to se teprve uvidí a záleží na tom, jak dlouho to potrvá. S
Opravdu si nevzpomínám, kdy bych naposled zkejsnul ve vinárně přes půlnoc. Už patnáct let bydlím na vsi a to víte, u nás je to s vinárnami jaksi slabší. Vypravili jsme se s mou Ljubou za kamarády v pátek večer a jak naznačeno, zkejsli jsme. Pro mne to nebyla nejlepší volba času a místa. Držím totiž
Do českých kin vrátil fenomen filmů do patnácti let nepřístupných. Nepřístupňáky patřily k mému dětství. Občanky se tehdy dávaly v patnácti, fasovali jsme je ve škole od policajta a rovnou ze školy se naše tvrdé jádro školní party vypravilo na nepřístupný film do kina Slávie neboli Slávky, legendárního to žižkovského biografu. Pak šly dějiny, režim
Závodní auto uplácal z písku pan Viktor Bauer pro maličkého Elíka na mořské pláži. Potřeboval k tomu Elíkovu lopatku, kyblíček použil na znázornění motoru, jeho závoďák byl osmiválec, a pak už stačila představivost, a šikovnost. Elík byl nadšený. S jásotem běhaly kolem auta i Jitřenka a Amálka, holčičky pana Pavla Meluzína a jeho paní Věry.
Knížka pro děti Barbora a zlatý robot je v poslední výrobní fázi, dokončuju román Ultimus (vyjde příští rok) a přemýšlím, co psát dalšího. Nejspíš to bude tentokrát opravdová pohádka pro děti. Základem bude tento text z roku 2003. Ale konec bude jiný, to ujišťuji… ……………………………. Milé děti! Protože jste byly hodné, poslouchaly jste babičku, kocoura
Už v tom doslova lítám a nikdo mi to neodpáře. Od roku 1990, kdy se uvolnily hranice a mohlo se cestovat, rád cestuju. Onehdy jsem se zaregistroval na webové stránce Tripadvisor, to je něco jako Rádce na cesty, a poctivě jsem vyplnil mapu světa, kde jsem všude byl. Spočítali mi, že jsem navštívil 21 procent
Sleduju to jako docela napínavé sportovní utkání. Vrátí se mariánský sloup na Staroměstské náměstí, nebo nevrátí? Je to pomník na oslavu vítězství nad Švédy v roce 1648. Vyprávěl mi o tom dědeček. Zavedl mě na Petřínskou rozhlednu a ukázal mi diorama Boj studentů se Švédy na Karlově mostě. „Postavili jim pomník na Staroměstském náměstí,“ vykládal
Při zpětném pohledu spatříme dvě zbořeniště. Trosky Berlínské zdi symbolizují konec epochy trvající půl století a jsou současně i symbolem velké iluze, vyjádřené nešťastným výrokem o konci dějin. Osvobozené lidstvo nyní spěje k radostným zítřkům v duchu racionality a slušné domluvy. Pak přiletěly aeroplány a sestřelily mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku, takže bylo
Role Evropy bude klesat, pokud se nevzpamatuje. A dojde k prudkým otřesům, které změní poměry. Svoboda slova. Ta byla ústředním tématem našeho předchozího rozhovoru s publicistou, spisovatelem – a jedním z nejzkušenějších internetových novinářů – Ondřejem Neffem. Nemluvili jsme jen o svobodě slova na sociálních sítích, jakkoli náš host jí věnoval docela dost času.
Jen málo témat vzbuzuje na internetu, a nejen tam, bouřlivější diskuse, než svoboda slova. Je to poněkud překvapivé zjištění po třiceti letech od doby, kdy skončil režim, který měl na všechna témata jedinou možnou a povolenou odpověď. Po jeho pádu jsme si všichni oddychli, že si už konečně nemusíme dávat pozor na to, co
